OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sledovať, v čom hrajú muzikanti na pódiu, môže byť kľúčovým vodítkom pri hľadaní slov popisujúcich ich tvorbu. Pri hesle „LYSSA“ si teda poznamenajme: triko UNSANE, argentínsky dres na meno Riquelme, nálepka Sub-Pop na pádle. Valec pomaly sa šinúci po roztavenom asfalte, valec hutných, zemitých hustých riffov odkazuje na prvých menovaných. Španielčina či všadeprítomné odkazy na „božského Diega“ a (post)punkové korenie dopĺňajú popis vyššie uvedeného výčtu propriet.
Nebolo by to vydanie Silver Rocket, keby sa na zvuku nepodpísal Ondřej Ježek (tentokrát pod dohľadom Adama Nenadála z GNU). Strieborná raketa sa aj vďaka nemu vyprofilovala na jeden z najľahšie rozpoznateľných a najmenej zameniteľných labelov v českej kotline. „Amoral“ je dotiahnutý na sto percent po stránke soundu i designu (kde konkuruje snáď len „Kot“ od OTK). Ale o to nejde – ide o muziku. Vydať dosky WOLLONGONG a LYSSA v rozpätí menej ako jedného roku otvára priestor na porovnanie; kým anglicky spievajúci prví menovaní sú viac „metal“, (prevažne) českojazyčná LYSSA je do -core či grunge. Základ postavený na drvivých, zdanlivo chaotických a náhodných riffoch (jednej) basy a (jedinej) gitary – len sem-tam zjemnených nezboostrovanými pasážami – ostáva a v oboch prípadoch slúži ako odrazový mostík pre jednoduchý, ale jedovatý spev. Devízou LYSSY sú úderné texty, ktoré nezriedka skĺznu k opakovaniu jedinej frázy; opakovaniu nie bezradnému, ale účelnému – rovnako rafinovane funkčnému ako zdanlivá primitivita hudobnej zložky, s ktorou sú pevne späté. Pustiť si „Amoral“ v obývačke znamená počuť kĺzať prsty po hmatníkoch, cítiť bubeníka dva metre pred vami, byť tam – „volume“ sa samo tlačí doprava a medzi tými všetkými „štandardne tvrdými“ kapelami zrazu počujete niečo naše a predsa nové. Konzerva dravosti so sakramentsky dlhou záručnou lehotou...
„Neklid“, „Zobák dravce“, „Armando“, „Amigos Manos“, „Stezka“ či „Dextra“ sú na špici nesmierne vyrovnaného pelotónu skladieb (ešte vyrovnanejšieho, než je bežný štandard Silver Rocket). Aj keď „Amoral“ je CD debut, skladby z neho fungujú v repertoári LYSSY dlhšie. „Amoral“ je de facto best-of kapely, ktorú si doteraz v teple domova mohli vychutnať len fanúšikovia vinylu, je to hotový kompakt plný silného materiálu. A keď sa pred „Armandom“ na svoje sólo nadýchne latinskoamerický futbalový komentátor, tak ste tam, jeden z 57395 šialencov na štadióne Boca Juniors. A klubovú hymnu hrá LYSSA.
P.S.: Je náhoda, že jeden z významov slova „lyssa“ je „besnota“? Pochybujem.
„Amoral“ je de facto best-of kapely, ktorú si doteraz v teple domova mohli vychutnať len fanúšikovia asfaltu, je to hotový kompakt plný silného materiálu.
9 / 10
Michael Fanta
- gitara
Petr Somogyi
- spev, basgitara
Lukáš Zahořík
- bicie
1. Superhombre
2. Neklid
3. Zobák dravce
4. Pan Theon
5. Armando
6. Amigos Manos
7. Stezka
8. Mahátma Grandi
9. Ventilace
10. Dextra
11. Adaga
Amoral (2005)
Lavanda Gastrica (7" split) (2002)
Striker (12" EP) (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Silver Rocket Records
Stopáž: 39:27
Zvuk Ondřej Ježek, mix supervizor Adam Nenadál
Transcendentní dozor Diego Armando Maradona
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.