Když v osmdesátých letech vyšla první dvě klasická alba "Prachového anděla", reagovala velmi pružně a s příslovečnou německou sveřepostí na tehdy populární thrash-speedovou vlnu, za což sklidila zaslouženou pozornost. Po uragánu debutu z osmdesátého šestého roku byla dvojka "To Dust You Will Decay" přece jen o fous uhlazenější, hitovější, za mikrofonem exceloval mladíček S.L.Coe (později například u krajanů SCANNER). Následný rozpad byl o to překvapivější.

Odmlka trvala celých deset let. Z původní kapely zůstal jen název, originální logo a baskytarista Frank Banx s bubeníkem Dirkem Assmuthem. Nalákali k sobě ještě šikovného kytaristu Bernda Aufermanna, za klávesy Stevena Banxe (příbuzenský poměr k Frankovi je kvizová otázka pro soutěživé), ovšem největší úlovek se jim podařil v osobě úžasně charismatického vokalisty Dirka Thurische, který svým hlasem vtiskl novým ANGEL DUST bezesporu vlastní tvář. Á propos novým, pravdou je, že k minulosti se příliš znát nechtějí, čili třeba klipovku "To Dust You Will Decay" od nich asi neuslyšíme, ovšem jejich současný pohled na již značně vyčichlou škatulku power metalu je hodně osobitý. V nezměněné sestavě stihli natočit tři kvalitní desky během tří let, přičemž ta poslední představuje jednoznačně dosavadní vrchol souboru. Minulý rok završila rošáda sekerníků (nováček slyší na jméno Ritchie Wilkison) a jsme v přítomnosti.

Jaká tedy je letošní novinka? Vybalím to rovnou - kvalit předchůdkyně nedosahuje. Kde byla "Englighten…" hravá, pestrá a aranžérsky bohatá, míří "Human…" přímočarostí spíše ke kořenům. Převážně to způsobuje práce kytary. Riffy často pouze monotónně řežou, sóla jen kraťoučce proletí, ještě štěstí, že klávesy zachraňují co se dá, pracují s méně tradičními rejstříky a nebojí se občas vytasit zajímavým zvukem ("Forever", "Inhuman") či dokonce ostřejším samplíkem (za všechny například "Unite"). Dirk zpívá opět výtečně, od posledka vybrousil hloubky, takže chrčí a spílá skutečně přesvědčivě. Jinak očekávejte typickou desku ANGEL DUST se vším všudy. Samozřejmostí je zvolnění (povedené náladovky "Disbeliever" a "The Cultman") nebo šlapavá hitovka ("Freedom Awaits"), ale povšechně opravdu silných a neslyšených melodií ubylo. Zda-li záměrně, netuším. Jako perličku na závěr skupina připravila coververzi písně "Killer" (originál tuším zpívá popík tmavé pleti SEAL), pochopitelně řácky přitvrzenou, s nasamplovaným dvojhlasem v refrénu.

Už to tady ovšem celé jednou bylo. Po silném comebackovém albu přišlo trochu rozpačité "Bleed", aby celou dosavadní diskografii převálcovalo "Englighten The Darkness". Tak třeba po mírném klopýtnutí zase nastanou bohatší žně a z prachu nám místo ptáka Fénixe povstane jeden nezlomený Anděl. Budu se těšit…