Tak tady si někdo výrazně koleduje o zásah dlouhých prstů cenzorových, poznamenal jsem si sám pro sebe, když jsem poprvé uzřel onen hezoučký cover nového alba AVULSED. Ostatně, obscénní Španělé jsou podobně zvrhlými obrázky již dávno proslulí, stačí si jen vzpomenout na výstavní řezbářskou práci, kterou předvedly ostré nožíky dvou rozdováděných slečen na obálce „Stabwound Orgasm“ (1999). Bylo by však chybou uvádět jméno AVULSED pouze a jen ve spojení s obludnou grafikou nebo pro metalovou hudbu ne příliš typickou zemí původu. Tím jediným pravým termínem, se kterým by se měla neotesaná sebranka z Madridu spojovat, je totiž kvalitní death metal.
Je všeobecně dobře známo, že ze středomořských destinací povstalo již mnoho učedníků, kteří to v extrémních řemeslech dotáhli mnohem dále než na výuční list. Za všechny jmenujme řecké mystiky SEPTIC FLESH, španělské mistry skalpelů a svorek HAEMORRHAGE nebo portugalské vlky MOONSPELL – všechno to pojmy, se kterými bylo, je a bude nutno počítat. Pokud se však zaměříme na brutálně deathovou stranu metalového spektra, tak vedle stále se lepšících Malťanů BEHEADED musíme zcela jednoznačně uvést právě AVULSED.
Horkokrevná čtveřice se nikdy nesnažila o přehnaně technicky náročnou produkci, veškerý svůj um naopak s úspěchem investovala do čitelnější, maximálně hrubozrnné formy kovu smrti, kterou musí díky CANNIBAL CORPSE znát i ten největší diletant. I přes chybějící instrumentální krkolomnost není „Gorespattered Suicide“ vůbec stereotypním nebo snad dokonce nudným albem. Pestrost nahrávky se dosahuje úplně jinými prostředky, totiž prací s atmosférou (viz „Filth Injected“) a především přítomností nezvykle silných melodií, což není v kontextu silně okrajového gore/deathu zrovna častým jevem. Právě díky integraci chytlavých linek se AVULSED podařilo poměrně s úspěchem vystoupit z početného zástupu podobně znějících kapel. Ostatní atributy, tolik typické pro brutální death metal americké provenience, (guttural growlem vycházejícím z kotců toho nejzapadlejšího vepřína počínaje, a vysypanou rytmikou konče) však zůstaly bez porušení zachovány. Výsledkem je tedy vcelku pestrá směsice, která má reálnou šanci oslovit jak tolerantní melody/deathers, tak i ortodoxní smrtihlavy (přičemž těm druhým jmenovaným se „Gorespattered Suicide“ bude zamlouvat nepochybně více). Nikterak revoluční, leč na poslech velmi příjemná nahrávka.