Už jen vyslovení jména režiséra Michaeala Baye vyvolává v řadách mnohých filmových kritiků a intelektuálních fanoušků nefalšovaného a prohnilou hollywoodskou komercí nezkaženého filmového umění zděšení a opovržení. Neoddiskutovatelným faktem však zůstává, že Michael Bay dokázal ve svých filmech povýšit brakový scénář, který by se v rukou průměrného režiséra proměnil v kousek použitelný leda v pozdních nočních hodinách na TV Prima, do ačkové kategorie. Nemá cenu si nalhávat, že to všechno není hlavně díky vizuální stránce akčních scén, kde si troufám tvrdit, patří Bay do absolutní špičky.
Nejinak tomu je i v případě jeho nejnovějšího snímku „Ostrov“. Tentokráte se však, narozdíl od myšlenkově zcela impotentních „Mizerů 2“, dočkáme i vcelku zajímavého námětu, reflektujícího současnou otázku lidstva o budoucnosti klonování. V blízké budoucnosti žije většina lidí v jednom obrovském zařízení umístěném někde na skále uprostřed moře. Zde je celý jejich život pod přísnou kontrolou. Jedinou jejich nadějí zůstává výhra ve zvláštní loterii, která obnáší odjezd na Ostrov = na poslední místo na zemi, které nebylo zasaženo ničivou chemickou kontaminací, která vyhubila téměř celé lidstvo. Jedním z nich je i Lincoln 6-Echo (Ewan McGregor), kterému se smysl tohoto neustálého stereotypu jaksi přestává zamlouvat. Počátek uvědomění si svého vlastního já a následné kladení si otázek smyslu existence v této uzavřené komunitě a hlavně přirozená lidská zvědavost slouží jako prst na spoušti kadence dalších skvělých akčních scén. Pochopitelně, že nic takového jako kontaminace ani Ostrov neexistuje a všechno je ve skutečnosti úplně jinak.
První půlhodina snímku, prostá jakékoliv cool akce a hlášek ukazuje na snahu Michaela Baye jít cestou serióznějšího pojetí a přiznám se, že i když jsem v podstatě věděl, co bude následovat, prožíval jsem mírné napětí a očekávání věcí příštích. Ačkoliv samotný námět, a hlavně jeho následné zpracování do scénáře, postrádá jakýkoliv náznak originality (některé paralely s „Minority Report“ jsou do očí bijící), jeho pojetí formou rozcvičky před opravdovým rozjezdem je naprosto ideální. Naštěstí, než Bay začne svou poněkud topornou snahou o vážnou sci-fi nudit, dostává se ke slovu to, co umí nejlépe – zběsilá a demoliční akce, prokládaná místy vyvedenými slovními perlami pocházejícími hlavně z úst Steva Buscemiho. Ve chvíli, kdy si prchající dvojice (po boka Ewana McGregora prchá i jakoby náhodou sexy blondýnka v podání Scarlett Johanson) dozvídá, jak to všechny doopravdy je, začíná pro jejich věznitele zoufalý boj o dopadení. A právě tento je prostředkem k další exhibici akčního perfekcionalismu ala Michael Bay. Automobilová honička „osvěžená“ kličkováním mezi padajícími vlakovými nápravami z kamionu je prostě úchvatná a hlavně v krátkých záběrech, kdy se proti kameře řítí několikatunový železný kolos, se jedná o nezřízenou vizuální a zvukovou žranici. Přestože se na nás z plátna valí jedno klišé a vykrádačka (na létajícím skútru už Ewan McGregor jednou jezdil, že ano?) za druhým a k samotným hercům, snad s výjimkou Buscemiho, se dá říct jen jediné – standard, mě „Ostrov“ poskytnul to, co jsem od něj očekával a co de facto očekávám od všech filmů jeho tvůrce – velmi chutnou jednohubku.
„Ostrov“ je však po dlouhé době prvním Bayovým filmem, který u amerického diváka propadl. Snad za to může fakt, že se režisér alespoň v již zmiňované úvodní části pokusil o serióznější přístup, na který není jeho publikum zvyklé. Já si však myslím, že „Ostrov“ nemůže žádného skalního fanouška dobré filmové akce a vizuální dokonalosti zklamat. Bavil jsem opět velmi dobře.