Tak mé milé ovečky a ovčáci, dnes si dáme po delší době sólo recenzi na Maidny. Čas nám hraje do rukou (někomu dokonce do karet - pozn. korektora), protože právě v těchto dnech vstupuje na trh bez valné propagace živák „Death on the Road“. Původně jsem zamýšlel vzít si tuhle perličku k ruce jako vyvrcholení mého profilu o IRON MAIDEN, ale já míním a okolnosti mění, takže pojďme na to…

Už při pohledu na obal zjistíme, že je opravdu tak ošklivý jak ho Maidni už dříve prezentovali. Kýčovitá verze Eddieho s omalovánkovými hřebci pod nezubatým logem IRON MAIDEN. Žádnej zázrak. Koncept sekáče navíc vykraden z alb CHILDREN OF BODOM... Vlastně je to technicky vzato jeden z nejhnusnějších obalů Maidnů, který kdy měl tu čest zdobit živé i jakékoli jiné album. V pohodě trhne i podivné „Rock in Rio“ a jestli mám v existenci kapely o něco opravdu strach, je to právě grafická prezentace desek. Vnitřek bookletu klasický, se spoustou hranatých fotek zestárlých rokérů při síle. Když však vzpomenu na skvěle udělané booklety remasterů, jen nevěřícně kroutím hlavou nad fádní grafikou desek od „Brave New World“ výš.   

No, nebudu vám lhát. Celkový pocit z nahrávky je naprosto shodný s pocitem z pódiové prezentace, kterou jsem měl možnost vidět při pražské zastávce IRON MAIDEN k tomuhle turné. Celé snažení mi přijde na poměry Maidnů jako standardní výkon na hranici rutinní sterility. Myslel jsem že měli Maidni v Praze třeba zrovna slabší chvilku, ale tenhle záznam z Dortmundu, nahraný 29. srpna 2003, je na vlas stejně - nevím jak to říct - snad podivný jako to, co jsem měl možnost vidět já. A to i přes velkou odezvu fanoušků. Definitivně se ve mně tedy utvrdil názor, že turné k „Dance Of Death“ bylo na poměry IRON MAIDEN slabé. Chybí tu nějaký pocit. NĚCO, co by našeptávalo, že to není rutinní koncert. A to jak v hudebně, tak i ve zvukově. Ozvučení je tak na hranici akceptovatelného a plochého zvuku. Mám zkrátka z nahrávky rozporuplný pocit. Je to dramaturgií? Průměrným feelingem? Nepříliš oslnivým výkonem Bruce Dickinsona? Asi od všeho trochu. A ta omáčka kolem : Viděl jsem koncert – žádný velký zázrak. GAMMA RAY v roli předkapely smetli Maidny během hodinky. Slyšel jsem bootlegy k turné – slabé, nebavily mě. Teď slyším oficiální záznam – taktéž nedobrý, na poměry Maidnů sotva nadprůměrný. Znám pár bootlegů, které tohle album hravě pošlou knockoutem z ringu. Jiná kapela by se s ním snad ráda spokojila, ale Maidni, zrovna Maidni…, kteří mají v diskografii jedno z nejlepších, ne-li úplně nejlepší, živé album rockové historie… u nich to fakt neberu. A ještě si přisadím. Koukal jsem na ukázky z DVD „Death on the Road“. Nechci hodnotit celý koncert podle jedné skladby, takže tohle berte jako preview informaci. Tak zmatečně a neefektivně sestříhaný klip jsem snad ještě neviděl. Střihači se asi úplně zbláznili a ve snaze ukázat co nejvíc nevidíte vlastně vůbec nic. Bordel nad bordel.

Ale abych jen nekibicoval uzavřu to s optimismem. Pořád to není tak hrozný jako „Real Live Dead One“, i když jen s chlupem. To za prvé. Za druhé jsem slyšel záznamy z posledního turné k DVD „The Early Days“ a moc se mi líbily. Do budoucnosti tedy hledím s nadějí. Už proto, že i ony se mají objevit na trhu s oficiálním štemplem kapely. Tanec se smrtí beru jako lehké škobrtnutí. IRON MAIDEN jsou přeci jen rokéři a rozevláté hřívy jim sluší mnohem víc než taneční parket.