OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakýsi informační zkrat způsobil, že jsem tento kotouček pokládal za regulérního následovníka výtečné řadovky The Mission, která zamžourala do světa v roce minulém. Jenže už po zevrubnější ohledání bookletu mi sklaplo. Stopáž je sice značná, nicméně nové skladby obsahuje tohle CD pouze dvě. Respektive jednu ve dvou provedeních. Zbytek by se dal poměrně poctivě vydávat jako různorodá kompilačka hitů Královského lovu... Započněme však tento exkurs právě novou kompozicí Intervention. V první verzi se jedná o dvanáctiminutový elaborát a jak by dodal pan rada Vacátko – je to případ progovatej a čert nám ho byl dlužnej... Baže. ROYAL HUNT ještě více rozkrývají svůj hravý, prog rockový kořen, ale výsledek je neslaný nemastný. Některé pasáže s výraznými sborovými party jsou zajímavé, jenže převážná část riffů i klávesových motivů je dost podezřele podobná peckám z The Mission, o refrénu nemluvě. Mozaika je poskládaná z nejrůznějších rytmických přeryvů, divokých změn tempa a ukázek dovednosti instrumentální strojovny Královského lovu. Umí, o tom žádná, ale s ohledem ke stopáži je to dost řídké a bezradné. Zajímavost celku nepřevyšuje atraktivitu jeho součástek... To na zhuštěný radiový edit je o chlup lepší, vynikne mnohem více typický hard rockový šarm kapely, skladba je ucelenější, ale pocit deja vú nesmaže ani jiné naaranžování.
Druhý okruh tohoto kompilátu tvoří živý záznam čtyř skladeb (Lies, Flight, Message To God), který se hned na úvod shodí pitomou diváckou kulisou. Zapněte si v lijavci nekvalitní diktafon a máte to. Klinicky čistý zvuk kapely zní pak dost podezřele... Ale co, nebuďme hnidopichy. Ve studiu si dnes a denně pomáhá kde kdo. Navíc ROYAL HUNT mají naživo všechno, co skupina hrající na jednu kytaru potřebuje – schopného basáka, který si rád něco přidá, pestré klávesy a jistého zpěváka. K dobru připočtěme i užití mohutných sborů (částečně zřejmě pouštěných ze záznamu), což je jejich chytlavým refrénům zapotřebí coby svini drbání. Posuďte sami úpěnlivé volání pánbíčkovi v Message to God, no nezní to skvěle? Perfektní je i propojení jednotlivých skladeb, doplněné Westovými dynamickými promluvami s publikem...
Poslední skupina = trojice znovunahraných pecek. Originály neznám, tudíž nejsem kompetentní hodnotit kvalitu zpracování v nové sestavě. Bez výjimky se ale tyhle „pekopávky“ výtečně poslouchají, navíc John West je zpěvák výškově disponovaný věru hromsky!
Rezultát? Pro skaláky naprostá samozřejmost, pro ostatní pouze lehce nadprůměrné EP (či jak to zaškatulkovat) vysoce nadprůměrné kapely. Nezbývá se než těšit na skutečného pohrobka The Mission...
Rezultát? Pro skaláky naprostá samozřejmost, pro ostatní pouze lehce nadprůměrné EP (či jak to zaškatulkovat) vysoce nadprůměrné kapely. Nezbývá se než těšit na skutečného pohrobka The Mission...
7 / 10
John West
- zpěv
Andre Andersen
- klávesy
Jakob Kjaer
- kytara
Steen Morgensen
- basa
1. Intervention
2. Lies (live)
3. Flight (live)
4. Message To God (live)
5. Epilogue (live)
6. One By One (nová verze)
7. Clown In The Mirror (nová verze)
8. Day In, Day Out (nová verze)
9. Legion Of The Damned (nová verze)
10. Intervention (radio edit)
A Life to Die For (2013)
Show Me How To Live (2011)
X (2010)
Collision Course... Paradox 2 (2008)
Paper Blood (2005)
Eyewitness (2003)
The Watchers (2002)
The Mission (2001)
Fear (1999)
Paradox (1997)
Live (1996)
Moving Target (1995)
Clown In The Mirror (1993)
Lost of Broken Hearts (1992)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Frontier Records
Stopáž: 69:06
Produkce: André Anderson
Kontakt: Royal Hunt Brave Hearts, P.O Box 222179, Great Neck, N.Y 11022, USA.
ako EP to ujde...tie live songy su uz len ceresnicka na torte...skvele..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.