Jakýsi informační zkrat způsobil, že jsem tento kotouček pokládal za regulérního následovníka výtečné řadovky The Mission, která zamžourala do světa v roce minulém. Jenže už po zevrubnější ohledání bookletu mi sklaplo. Stopáž je sice značná, nicméně nové skladby obsahuje tohle CD pouze dvě. Respektive jednu ve dvou provedeních. Zbytek by se dal poměrně poctivě vydávat jako různorodá kompilačka hitů Královského lovu... Započněme však tento exkurs právě novou kompozicí Intervention. V první verzi se jedná o dvanáctiminutový elaborát a jak by dodal pan rada Vacátko – je to případ progovatej a čert nám ho byl dlužnej... Baže. ROYAL HUNT ještě více rozkrývají svůj hravý, prog rockový kořen, ale výsledek je neslaný nemastný. Některé pasáže s výraznými sborovými party jsou zajímavé, jenže převážná část riffů i klávesových motivů je dost podezřele podobná peckám z The Mission, o refrénu nemluvě. Mozaika je poskládaná z nejrůznějších rytmických přeryvů, divokých změn tempa a ukázek dovednosti instrumentální strojovny Královského lovu. Umí, o tom žádná, ale s ohledem ke stopáži je to dost řídké a bezradné. Zajímavost celku nepřevyšuje atraktivitu jeho součástek... To na zhuštěný radiový edit je o chlup lepší, vynikne mnohem více typický hard rockový šarm kapely, skladba je ucelenější, ale pocit deja vú nesmaže ani jiné naaranžování.

Druhý okruh tohoto kompilátu tvoří živý záznam čtyř skladeb (Lies, Flight, Message To God), který se hned na úvod shodí pitomou diváckou kulisou. Zapněte si v lijavci nekvalitní diktafon a máte to. Klinicky čistý zvuk kapely zní pak dost podezřele... Ale co, nebuďme hnidopichy. Ve studiu si dnes a denně pomáhá kde kdo. Navíc ROYAL HUNT mají naživo všechno, co skupina hrající na jednu kytaru potřebuje – schopného basáka, který si rád něco přidá, pestré klávesy a jistého zpěváka. K dobru připočtěme i užití mohutných sborů (částečně zřejmě pouštěných ze záznamu), což je jejich chytlavým refrénům zapotřebí coby svini drbání. Posuďte sami úpěnlivé volání pánbíčkovi v Message to God, no nezní to skvěle? Perfektní je i propojení jednotlivých skladeb, doplněné Westovými dynamickými promluvami s publikem...
Poslední skupina = trojice znovunahraných pecek. Originály neznám, tudíž nejsem kompetentní hodnotit kvalitu zpracování v nové sestavě. Bez výjimky se ale tyhle „pekopávky“ výtečně poslouchají, navíc John West je zpěvák výškově disponovaný věru hromsky!

Rezultát? Pro skaláky naprostá samozřejmost, pro ostatní pouze lehce nadprůměrné EP (či jak to zaškatulkovat) vysoce nadprůměrné kapely. Nezbývá se než těšit na skutečného pohrobka The Mission...