Asi mi není pomoci, už léta vzdoruji dobře míněným radám redakčních kolegů, a i přes jejich upřímnou snahu o nápravu mého vkusu, se pokaždé zaraduji z nového alba hudebního odvětví zastupovaného zde recenzovanou skupinou. Ani snad nechci vidět ty druhé pohledy a číst komentáře. Chápu, že s postojem „někdo to recenzovat musí“ po tolika letech asi neuspěji, přesto se pokusím přiblížit „India“ bez emocionálních přesahů, se snahou o přiblížení se objektivitě (je to vůbec možné?) a též se budu snažit vyvarovat komentování sex appealu zpěvačky Lisy.

Německá XANDRIA se očividně nastartovala a naplno se pustila do nahrávání alb. V roce 2003 po mnoha letech konečně vydali své první dítko, které navíc mělo úspěch, a od té doby se dali cestou rok co rok nové album. A jinak tomu není ani letos. O čem je jejich hudba, snad ani netřeba příliš dlouze probírat, stačí si všimnout všeříkající koncovky „-IA“ v jejich názvu a… počkejte, tohle album vážně není špatné!

Dobrá, odpustím si své tradiční věty o zasněné atmosféře a symbióze něžného hlásku s ostrými rify. Neodpustím si však zmínit, že nejsilnější devízou jsou velmi silné a líbivé melodie. Prosím, podbízivé a vlezlé? Ale jděte! Zcela jednoznačně je „India“ nejlepším albem této kapely. A třeba si mě zašlapte do prachu, ale nyní se z nich stávají neignorovatelní konkurenti WITHIN TEMPTATION. Pro nahrávání „India“ si najali živý orchestr a popravdě řečeno jsem zpočátku pocítil mírné chvění, aby si své melodie nezaplácli nudnou pompézností, jako si v tom libuje třeba EPICA. Naštěstí mé prvotní obavy byly liché a i tentokrát si dokáží uhlídat zlatou střední cestu. Je pravda, že „India“ zní velmi podobně jako „Silent Force“, už jen díky podobnosti hlasu obou zpěvaček. K mému rockérskému potěšení však neudělala XANDRIA tu „chybu“ a zcela nepotopila své kytary, i nyní jim orchestr slouží pouze coby atmosférický prvek a zvuková hradba na pozadí. Možná je to příchodem druhého kytaristy, ale tento nástroj se nyní konečně stává zajímavý a hutnější podklad jim opravdu sluší. Hlavní melodické linie jsou krásně čitelné. Nemohu si pomoci, ale oproti albům předchozím se mi na indickém kotouči líbí skoro všechny písně. Nebudu zastírat, že jsou si hodně podobné. O tom přístup Němců je, nahrát písničkové album, které sice není dechberoucím uměním, ale na druhou stranu není podbízivým popíkem. (Ti kdo mi to nevěří, již stejně dávno přestali číst.) Název „India“ je však trochu zavádějící. Na tomto kotouči uslyšíme jen velmi lehkou, chvilkovou inspiraci orientem. Singlový „In Love With The Darkness“ by jim zajisté slušel více. Velmi přesně by vystihoval jejich tvorbu.

Ano drazí kolegové a uměleckým vkusem obdařená čtenářská poroto, jdu klečet na hrách, ale stejně si při tom pustím „India“. Ty jejich krásné melancholické melodie mě opět uhranuly. Uvidíme, co na nás přichystají za rok.