Imitátoři nejsou v uměleckém světě ničím neobvyklým. Snaží se nás zabavit tím, že pokud možno co nejpřesněji a nejvtipněji zároveň imitují chování politiků, herců anebo jiných známých osobností. Početnou skupinu tvoří i imitátoři hudební. Povětšinou se jedná o revival spolky přehrávající skladby známého interpreta a bez ambicí prorazit s vlastní tvorbou. To už se dostáváme k řešené problematice. Je tady totiž ještě jedna minoritní skupina, kterou tvoří kapely imitující své vzory, avšak s pomocí své vlastní tvorby.

Do této kategorie bych si dovolil zařadit i americké A LIFE ONCE LOST, kteří už na svých minulých deskách dávali nepokrytě najevo, že jejich sympatie směřují do jedné ze skandinávských zemí – Švédska. Konkrétně k borcům z MESHUGGAH. Je až neuvěřitelné, jak podobně dokáží A LIFE ONCE LOST znít. Jsou dokonce místa, která mi někdo pouštět samostatně a v rámci znalostní soutěže, tak bez jakéhokoliv dalšího rozmyslu vykřiknu jméno švédských sekyrníků. Dobře, tak tady máme zase další revival, ale on je rozdíl mezi přehrávání odrhovaček od českých pivních spolků a vlastní tvorbou postavenou na muzikantsky ne zrovna jednoduchém MESHU stylu. Tady musím uznat, že A LIFE ONCE LOST si tímto ani náhodou neukrojili nestravitelný krajíc. Rozlámané riffy a nepravidelné rytmy bicích zvládají s naprostou lehkostí a i když nepředvádějí tolik hudebních vylomeností, jako jejich lídři, rozhodně mají co nabídnout. Za všechny skladby můžu jmenovat tu třetí s názvem „Vulture“, která by se svým vyzněním, včetně Thonderdandolvsky znějícího sólíčka, bez problémů mohla stát i ozdobou „Chaosphere“.

Tak co si teď s takovouto nahrávkou počít? Na jedné straně se musí objektivně uznat, že A LIFE ONCE LOST jsou místy až nestydatá kopírka. Ovšem lze jen tak jednoduše odsoudit výborného žáka jen proto, že umí velmi dobře napodobit svého nedostižného učitele? Lze jen tak odsoudit nahrávku plnou typických MESHUGGAH riffů, zvrácené rytmiky a s odpovídajícím zabijáckým zvukem? Rozhodně ne. Pomůžu si klasickou a otřepanou recenzentskou berličkou. Pro fanoušky švédských bohů se jedná přinejmenším o zajímavou věcičku a mám-li tvrdit za sebe, deska mě prostě baví. Vy ostatní, kteří razíte zásadu, že originál je jen jeden, si můžete z mého hodnocení odečíst minimálně dva body.