OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Depresii a smútku sa zapredalo veľa hudobných zoskupení, len málo z nich však dokáže vyznieť natoľko presvedčivo, aby nevyvolávali na tvári, namiesto pocitov definujúcich žáner doom metal, skôr úsmevy. EVOKEN k tejto skupine zatratencov určite nepatrí. Zabudnite na pseudoromantické aranže a presladený smútok za stratenou láskou…Vitajte v mauzóleu, kde vaše kosti ohlodajú tiene….
Brutalita a beznádej od prvej chvíle… Pri počúvaní „Antithesis Of Light“ si musíte byť vedomí, že tieto pojmy tu dostávajú nové rozmery. Tradične hlboko podladené nástroje a zvuková masa linúca sa z „Antitézy svetla“ vás o tom rýchlo presvedčí. Bez zvoľnení a známiek oddychu, útočí len deptajúca atmosféra vtesaná do neforemného monolitu smrti. Hudba ako taká stráca zmysel a stáva sa len prostriedkom.
Je len málo albumov, ktoré sa takto dokážu dotknúť pocitov, ktoré v nás len driemu a nenápadne čakajú na svoju príležitosť dostať sa na svetlo. Jeho antitéza takou príležitosťou je. Už predchádzajúci album „Quietus“ deklaroval, že sa v EVOKEN ukrýva veľký potenciál. Nastalo obdobie ticha, aby z tmy mohla vytrysknúť novinka. Verím, že každý už stihol postrehnúť o čo sa tu hudobne jedná. Desivá funebrálna pomalosť striedaná s prudkými gradáciami, osamelé tóny v kontraste zvukových más, jednoduché motívy, hovorené slovo a kraľujúci umrlčí vokál pochádzajúci priamo zo zahnívajúcej rakvy. Toto nie je nič zvláštne v porovnaní s inými kapelami existujúcimi v tomto žánri; EVOKEN ale disponujú svojskou intenzitou a vybrúseným citom pre kompozície a gradácie kombinované s originálnymi nápadmi… Dôležitým aspektom je aj šikovné zakomponovanie povinných klávesových nástrojov a gitarových sól, ktoré vo vhodných momentoch násobia a stupňujú už beztak hustú atmosféru. Jednotlivé skladby, aj keď siahodlhé, sú nahustené množstvom pôsobivých partov. Za všetky spomeniem temer blackový náklep v „Solitary Ruin“ alebo hradbu gitár v titulnej „Antithesis Of Light“. Nahrávka sa dotýka vysokých mét aj vďaka precízne vybalansovanému zvuku všetkých nástrojov, čo nie je žánrovým pravidlom. Bez neho by album však stratil polovicu intenzity svojho finálneho vyznenia a atmosféry.
Pre priaznivcov depresívneho žánru je to jednoznačná povinnosť. Negatívom je to, že vďaka svojej pochmúrnosti nie je možné počúvať album príliš často. No v chvíľach, keď sa chcete dotknúť emocionálnej skazy je neoceniteľným spoločníkom. Je ťažké vtesnať to celé zo slov…„Antithesis Of Light“ je u mňa určite jeden z najlepších doomových albumov…
"Antithesis Of Light" predstavuje desivý monolit skazy a do poslednej noty napĺňa definíciu žánru doom metal. Žiadna romantika, len brutalita. Pre priaznivcov žánru je to jasná povinnosť, pre ostatných nemý otáznik, nad ktorým by ste príliš nemali váhať.
9 / 10
John Paradiso
- basgitara, gitary, vokály
Nick Orlando
- gitary
Denny Hahn
- klávesy
Vince Verkay
- bicie
1. Intro
2. In Solitary Ruin
3. Accursed Premonition
4. The Mournful Refusal
5. Pavor Nocturnus
6. Antithesis of Light
7. The Last of Vitality
Atra Mors (2012)
A Caress Of The Void (2007)
Antithesis Of Light (2005)
Quietus (2001)
Embrace The Emptiness (1998)
Shades Of Night Descending (1994)
Datum vydání: Pondělí, 21. března 2005
Vydavatel: Avantgarde Music
Stopáž: 71:38
Tyhle věci obvykle moc nemusím, ale Antiteze mě rozdrtila. To se prostě musí slyšet. Co se týče věšení se, souhlasím s předchozím přispěvatelem.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.