OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O nadčasovosti a originalitě hudby vyprodukované touto kanadskou skupinou už se napsaly stohy papíru. Každý, kdo se kdy jen na chvíli zaposlouchal do některého ze stěžejních alb VOIVOD, musel ve stavu paralýzy přehodnocovat svoje názory na tento podivuhodný zvukový dotek neznámého. Ať už v posluchači VOIVOD zanechali pozitivní či negativní dojem, nikdy nikomu, kdo je slyšel, už nebyli jedno. Literaturu cyberpunku si kapela zvolila v úsvitu jako operační teritorium pro své hudební i textové vize a teprve na svém třetím díle „Killing Technology“ z roku 1987dotáhla svůj plánovaný scénář do zdařilého konce. Vizionář Karel Čapek by se zřejmě divil jakým způsobem lze zhudebnit bohudík ještě stále futuristické téma války mezi lidmi a stroji. Osobně patřím k příznivcům období VOIVOD se Snakem za mikrofonem a tak se Vám zde pokusím přiblížit obsah tohoto alba, které pro VOIVOD započalo novou, v porovnání z předchozími dvěma počiny, významnou kapitolu.
Album startuje titulní skladbou „Killing Technology“, tedy okamžikem prvopočátku vzpoury strojů, kdy se tyto díky dokonalé technologie vymaňují z područí člověka. Ostré tempo, punkově nařvaný Snakeův zpěv, thrashovod riffů, které znějí jako hrané skrze větrací šachty futuristických výzkumných center. To jsou hlavní devizy tvorby VOIVOD v období právě tohoto alba. Skladba končí signalizací „all systems go“, která zahajuje okamžitý útok „umělých“ proti lidem. Drtivé vítězství strojů v „Overreaction“ a skvělé „Tornado“ se dalo předpokládat, nastává okamžik světového chaosu, vybíjení davů obyvatel neochráněných a překvapených. Stroje se ujímají důležitých centrál a jejich řízení, nastává zotročování člověka. Hromadná produkce mozkových implantátů konečně upotřebena. Piggyho typická rozostřená kytara právě na tomto albu poprvé ukazuje svou magickou sílu. Jeden z nejoriginálnějších kytarových zvuků metalové historie tak exceluje ve skladbách „Forgotten In Space“ a „Ravenous Medicine“, které obě patří k tomu nejreprezentativnějšímu, co tvorba VOIVOD za celou dlouho éru nabízí. Mohutný kytarový motiv v úvodu „Forgotten In Space“ je jako pohyb dvacetimetrového cyborga, pomalu bořícího vše, co mu stojí v cestě. Atmosféra děsu, smrtelná tíseň, lidstvo rozprášené a ukryté v ruinách před neúplatnými fízly, lidskými udavači, vyhledavači s implantáty a plechovými zabijáky. Naproti tomu metalový thrashoběh „Ravenous Medicine“ má v sobě tolik pozitivní energie, že by mohla nahradit i zavedenou jadernou elektrárnu. Mezi lidmi dochází k formování odbojářských a partyzánských skupin, majících na počátku za úkol narušit chod řídících systémů, vítězství je ještě příliš daleko, ale naděje žije…..
Příběh pokračuje na dalším albu v schromaždišti přeživších v aréně jménem „Hattross“. Přestože považuji pozdější alba jako „Dimension Hattross“, „Nothingface“ a „Angel Rat“ za alba o něco dotaženější, vyzrálejší a pro VOIVOD prakticky vrcholná, je stále čerstvý kyselinový hlen „Killing Technology“ okamžikem zrodu legendy. Divoké, psychotické album, balancující na hranici thrashe a uměleckého punku, ve kterém vedle sebe dokážou spolu existovat dvě tak rozdílné vlastnosti, jako jsou inteligence a agrese.
Divoké, psychotické album, balancující na hranici thrashe a uměleckého punku, ve kterém vedle sebe dokážou spolu existovat dvě tak rozdílné vlastnosti, jako jsou inteligence a agrese.
1. Killing Technology
2. Overreaction
3. Tornado
4. Too Scared To Scream
5. Forgotten In Space
6. Ravenous Medicine
7. Order Of The Blackguards
8. This Is Not An Exercise
9. Cockroaches
The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Noise
Stopáž: 48:00
Produkce: Harris Johns a VOIVOD
Studio: Musiclab, Berlin, Germany
Týmto albumom sa začala písať ta najzaujímavejšia história VOIVOD. To čo bolo na predchádzajúcich dvoch albumoch cítiť niekde pod povrchom, to sa na „Killing Technology“ prejavilo s nebývalou silou. Tu sa prvýkrát prejavila naplno, kreativita tohto hypnotického zoskupenia, vyvalila sa ako hnis z prasknutej rany. A nakazili všetkých a všetko... :o) .
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.