OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
JARBOE - Thirteen Masks & Beautiful People Ltd.
Excentrickou lady JARBOE můžeme směle zařadit do vzácné skupiny umělců neustále si hledajících nové a neprobádané hudební cestičky, pro které zůstává na prvním místě hlavně pocit uspokojení z vlastní práce, než touha podbízet se svým posluchačům. Sice se díky svým zásadám nebudou asi nikdy těšit masové popularitě, ale možná právě proto lze jejich tvorbu považovat za hodnotnou.
Po ukončení spolupráce s legendárními SWANS se JARBOE na počátku devadesátých let rozhodla pro sólovou dráhu a v tomto období vznikly dvě pozoruhodné nahrávky, které se vloni opět připomněly v podobě vyvedených reedic.
První sólovou nahrávkou JARBOE je deska „Thirteen Masks“ (1991), která by se s odstupem času dala nazvat jako pomyslný most mezi sladce elektronickými osmdesátkami a dospělejším, snad místy až psychedelickým popem. Pop možná není to správné slovo, ale jakákoliv snaha uceleně zaškatulkovat písně z této kolekce se naprosto míjí účinkem. Každá je totiž ve svém pojetí úplně jinde, s jinou náladou a zvukem. Všechny je pojí pouze charakteristický hlas JARBOE. Pestrá směs však i přes hromadu stylových kotrmelců drží vzácně pohromadě právě díky nenásilnému střídání nálad a pocitů. A jejich rejstřík má „Thirteen Masks“ vskutku široký. Od excentrických a energických popovek („The Believers“ – zde mi hlas zpěvačky velmi připomíná Kate Bush), melancholických kompozic („The Lonely Voyeur“), kde soudobý zvuk syntezátorů vystřídá klasická španělská kytara, až po jazzové vlivy („Wooden Shadows“). Celá deska tak i po letech vyznívá velmi neotřele, záživně, s minimálním působením zubu času. Kdyby „Thirteen Masks“ vyšlo dnes, těžko by někdo mohl hovořit o omšelosti a vyhrabávání mrtvol. Nesmírně příjemná a nadčasová nahrávka v podobě reedice doplněna navíc i třemi povedenými bonusy.
O rok později spojila JARBOE své síly s Larrym Sevenem (později tuto spolupráci zopakovali ještě třikrát) a výsledkem jejich snahy bylo album „Beautiful People Ltd.“. Asi nemá cenu připomínat, že toto je oproti „Thirteen Masks“ hudebně položeno zase někde úplně jinde. Deska byla nahrána analogovým způsobem, takže její písně obsahují oproti spíše elektronicky orientovanému předchůdci mnohem více klasických instrumentů, jakými jsou kytara a další strunné nástroje a všemožné bicí a perkuse. Stylově lze „Beautiful People Ltd.“ přiřadit někam do kategorie experimentální pop/rock, což uznávám, je pojem velice široký a nic neříkající, ale stejně tak všeobjímající je i muzika, kterou nabízí. Opět se jedná o velice náladovou záležitost, tentokráte pojatou v mnohem experimentálnějším duchu. Skladby z alba bych si dovolil nazvat spíše intimními recitály, než klasickými písněmi, avšak najdou se i výjimky, jako například „I Feel Pretty“, která svým muzikálovým a snad až estrádně rozšafným pojetím vybočuje z řady pomalejších, melancholicky naladěných a řekněmi i hůře stravitelnějších kompozic. „Beautiful People Ltd.“ je deskou, která by mohla sloužit jako ukázkový příklad snahy JARBOE dělat si hudbu tak, jak to sama cítí nejlépe, bez jakýchkoliv svazujících závazků a tlaků ze strany vydavatelů. Reedice navíc obsahuje hned šest bonusů, které vesměs tvoří vcelku zdařilé remixy převážně skladeb z alba.
O tom, že JARBOE není cizí žádný hudební experiment koneckonců jasně vypovídá i její kooperace s dalšími experimentátory NEUROSIS, což, přiznávám se, byl ten prvotní impulz upozorňující mě na existenci této umělkyně. Umělkyně nenásilně a zcela přirozeně tvořící nonkonformní hudbu, která si nehraje na to, jak je jiná a zásadně proti proudu, ale právě naopak dokáže nabídnout i přes, pro mnohé možná těžší stravitelnost, příjemné zážitky a nálady, bez přehnaně vysokých nároků kladených na jejího posluchače. Vyznáváte-li v hudbě stejné hodnoty, neměli byste v neděli - 23. října v pražském Rock Café chybět.
CD k recenzi poskytli Day After records
Diskuse: 7 příspěvků
Povedené reedice starších alb této svérázné umělkyně, které by rozhodně neměly chybět žádnému jejímu příznivci.
Skladby
1. Thirteen Masks:
2. Listen
3. Red
4. A Man Of Hate (Lord Misery)
5. The Believers
6. The Lonely Voyeur
7. The Never Deserting Shadow
8. Wooden Idols
9. In An Open Sea
10. Shotgun Road (Redemption)
11. I Got A Gun
12. The Oblivion Seekers (Of Ancient Memory)
13. A Man Of Hate
14. Freedom
15. Cries (For Spider)
16. We Are The Prophecy (bonus)
17. St. John (bonus)
18. Surrender (bonus)
19. Beautiful People Ltd.:
20. Warm Liquid Event
21. Danse Dementia
22. Bebé Marie
23. A Coruscation
24. I Feel Pretty
25. L.S.B.
26. No
27. Liquid Bebé Psychedelia
28. My Bruise
29. The Witch
30. I Know You Don't Like Me
31. Newborn Child
32. Show
33. Volcanic Ash Mix (bonus)
34. No Mix (bonus)
35. Warm Liquid Preasure Mix (bonus)
36. Suicide Song Mix (bonus)
37. Badge Of Courage Mix (bonus)
38. Unraveling Thread Mix (bonus)
Počet čtenářských hodnocení: zatím žádné - buďte první
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.