OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak že bychom tady měli zase další hvězdu gothenburského hoblování? Promo leták přiložený k debutní desce švédských mladíků SONIC SYNDICATE nešetří superlativy a jak už to v podobných případech chodí, všechno je nakonec trošku jinak. Tím však nechci tvrdit, že šestice s věkovým průměrem okolo 20-ti let sdružená kolem bratrského klanu Sjunnessonových, přišla se špatným albem.
Samozřejmě, že od takovýchto benjamínků nelze čekat žádnou originalitu, ale hlavně přehrávání svých hudebních vzorů. Otázkou pak zůstává, zda-li z tohoto kopírování vzejdou přinejmenším záblesky zářné budoucnosti, která s sebou přinese i vlastní osobitost a pohled na věc. Tyto předpoklady si troufám tvrdit SONIC SYNDICATE mají, byť záblesky vlastních nápadů zatím jen velmi nesměle vystrkují růžky. Už od první skladby „Jailbreak“ je každému zainteresovanému totiž nad slunce jasné, že hlavním inspiračním zdrojem mladých Švédů jsou jejich v současnosti hvězdní krajané SOILWORK. Hlavní důraz je kladen na silné a chytlavé refrény a obzvláště ten ve druhé „Enhance My Nightmare“ považuji za výtečný. Právě v této písni byste nepoznali rozdíl mezi učitelem a žákem. Jinak se samozřejmě jedná o žánrovou klasiku - čili ostré kytarové riffy, brutální vokál a plasticky znějící klávesy opět ala SOILWORK.
Album je rozděleno do tří částí, což mě osobně nijakým způsobem ani nepřijde, protože celé se nese de facto v jedné hudební rovině. Kapele však i přes zjevné plagiátorství nelze upřít schopnost složit poutavé metalové hity, a jak již bylo uvedeno, najdou se i momenty, kdy svým vzorům velmi výrazně šlape na paty. To je myslím, když uvážíme věk členů SONIC SYNDICATE, rozhodně chvályhodný fakt dávající velikou naději do budoucna. Instrumentálně i produkčně je deska ošetřena na výbornou. Kytary správně zabíjí a vůbec celé nazvučení nahrávky snese ty nejpřísnější měřítka.
„Eden Fire“ není deskou, která vás posadí na zadek. Spíše se jedná o první a dosti výrazný schodek, který by měl SONIC SYNDICATE vynést na úroveň popularity žánrových kolegů Dle fotografií je navíc vidět, že kapela sází i na módní image, takže nepodceňuje žádnou stránku propagace. Tohle sice nejsou atributy, které by mě nějakým způsobem ovlivňovaly, ale pokud jde image ruku v ruce s kvalitní muzikou, nemám s tím nejmenší problém. SONIC SYNDICATE mají na svém kontě první dlouhohrající desku, kterou lze odporučit hlavně fanouškům SOILWORK, IN FLAMES anebo DARK TRANQUILLITY a která by se v konkurenci podobně znějících kapel neměla ztratit. Uvidíme, co se bude dít dál.
Vydařený debut naděje švédského melodického kovu SONIC SYNDICATE. Výrazné refrény, kvalitní instrumentace i produkce. Ačkoliv veliká kopírka SOILWORK, rozhodně solidní příslib do budoucna.
7 / 10
Richard Sjunneson
- vokály
Roger Sjunneson
- kytara
Robin Sjunneson
- kytara
Andreas Mårtensson
- klávesy
Karin Axelsson
- basa a vedlejší vokály
Kristofer Bäcklund
- bicí a vedlejší vokály
1. Jailbreak
2. Enhance My Nightmare
3. History Repears Itself
4. Zion Must Fall
5. Misanthropic Coil
6. Lament Of Innocence
7. Prelude To Extinction
8. Soulstone Splinter
9. Crowned In Despair
10. Where The Black Lotus Grows
Only Inhuman (2007)
Eden Fire (2005)
Extinction (EP) (2004)
Black Lotus (EP) (2003)
Fall From Heaven (EP) (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Pivotal Rockordings
Stopáž: 43:03
Produkce: Christian Silver a Manne Engström
Studio: Studiomega
Slusne, ale na oroginal to moc nema.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.