THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Momentálně unsigned banda IN BLACKEST VELVET se rozhodla políčit zrádnou past na potenciálního vydavatele. Jako návnada byla mezi zubatá železa vložena čtyřstrunná osobnost Tobias Bruchmann, kterého někteří z vás budou jistě znát ze sestavy NIGHT IN GALES, jedné z těch zajímavějších kapel německé scény. Už předem si dovolím pointu, kterou ostatně vidíte vyjádřenou číslicí na konci článku, předem prozradit a konstatovat, že do pasti jménem „Insuisight“ se žádný soudný label dozajista nechytne.
Pakliže bychom chtěli charakterizovat tuto pouhých 20 minut dlouhou nahrávku jedním slovem, nemůžeme zvolit jiný výraz než „těžkopádná“. Co naplat, že se IN BLACKEST VELVET snaží volně přecházet mezi styly (není jim cizí melodický death, thrashing ale ani power metal), když jejich manévrování působí maximálně úmorně a nemotorně. Nebylo by od věci vyrazit za inspirací někam za hranice, nejlépe pak do Skandinávských zemí, a přiučit se něco od tamních mistrů kovářských řemesel , kteří fúzují nejrůznější žánry mnohem dynamičtěji a s daleko větším přehledem. Od palce natočeného v pravém úhlu směrem dolů Němce naštěstí zachraňuje alespoň dílčí přítomnost nezaměnitelného skladatelského ducha NIGHT IN GALES, jehož silueta se zjevuje v chytlavém refrénu „Flames Await“ a ve stěžejní melodii čtvrté skladby „Bastard Show“. Další indicií, která může částečně připomenout sympatický spolek okolo bratří Bastenů je lyrika (není sice natolik dadaistická jako ta z pera Björna Goossese, avšak disponuje podobnou atmosférou). Zbývající část materiálu se táhne jako med (nebo jako černý samet?), výraznější nápady již postrádá, o těch vyloženě originálních snad raději ani nemluvě.
„Insuisight“ na mě dělá dojem kopie NIGHT IN GALES v období jejich třetího opusu „Nailwork“ (2000), postrádá výrazné umělecké ambice a i když se snaží tvářit kdovíjak variabilně, působí bezbarvě a fádně. Sportovně přiznávám, že stopáž mini CD stačí tak akorát na udržení stálé pozornosti, jednat se o album regulérní, s velkou pravděpodobností bych při jeho poslechu podlehl spánku spravedlivých. Uvidíme s čím přijdou IN BLACKEST VELVET příště, ale vzhledem k tomu, že jsou již dávno hotovou kapelou jim mnoho šancí na zlepšení nedávám.
„Insuisight“ na mě dělá dojem kopie NIGHT IN GALES v období jejich třetího opusu „Nailwork“ (2000), postrádá výrazné umělecké ambice a i když se snaží tvářit kdovíjak variabilně, působí bezbarvě a fádně.
5,5 / 10
Christian Müller
- zpěv
Tobias Bruchmann
- baskytara
Michael Kugler
- kytara
Piotr Kowalski
- kytara
Damian Hein
- synth
Adriano Ricci
- bicí
1. Lamb Of Liberty
2. Flames Await
3. Suicide Sun
4. Bastard Show
5. Whorehouse
6. Nothingness
Insuisight (MCD) (2005)
Edenflow (2001)
Demo 1999 (demo) (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 20:00
Produkce: Cazy and IN BLACKEST VELVET
Studio: Riza Studio
Kontakt: IN BLACKEST VELVET, Michael Kugler, Tönningstraße 57, 46562 Voerde, Germany
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.