Touha zažít nevšední hudební zážitek a nepochybně hlavně možnost shlédnout bývalou členku legendy SWANS přilákala do pražského Rock Café odhadem tak 250 - 300 lidí, z nichž valnou část tvořili právě fanoušci této americké kapely. Už ve svých recenzích reedicí starších sólových alb JARBOE jsem se dobrovolně přiznal, že nepatřím zrovna ke znalcům její tvorby, a tak jsem se její živým vystoupením mohl nechat akorát překvapit, neboť se nedalo předpokládat, že z těchto desek nějaká ta skladba zazní.

A to se taky vyplnilo. Už pohled na nástrojové složení doprovodné kapely - 2x bicí, kytara a basa, dával tušit, že tentokráte nebude ke slyšení žádná, ani nejnetradičnější, forma popu. Hned s prvním tónem úvodní skladby rozehrála zpěvačka s její hudebním ansámblem festival pomalé, těžké a temné muziky na pomezí rocku a doom metalu. Jednotlivé písně se vyznačovaly povětšinou valivými a pomalými tempy a hutným zvukem tvořeným dvojí bicí soupravou a jednoduše a místy až hypnoticky stereotypně riffující kytarou. Dominantním prvkem pak pochopitelně zůstává výrazný hlas zpěvačky, který hned od začátku vykazuje naprostou suverenitu projevu. Chvílemi (no v podstatě skoro pořád) mám dojem, že JARBOE by nepotřebovala ani mikrofon, protože by svými hlasivkami dokázala překřičet i zvuk nástrojů vycházejících z reproduktorů.

Neznaje příliš repertoár JARBOE mohu jen tipovat, že většina skladeb jejího vystoupení pocházela z posledních desek, ale zkrátka nepřišli ani fanoušci SWANS, na jejichž tvorbu se během večer taktéž nezapomnělo, včetně „Mother/Father“, která zazněla v rámci přídavku. Tento byl tvořen i jednou zajímavou kompozicí, během které přišla na pódium pouze baskytaristka tentokráte obsluhující housle a hlavní aktérka zůstala v zákulisí, odkud celou píseň i odzpívala. Ani se nechtělo věřit, že na konci tohoto vystoupení ukazovaly pomyslné stopky téměř devadesátiminutovou hranici. Ačkoliv hudba, se kterou JARBOE před pražské publikum předstoupila, nepatří zrovna k těm líbivým a lehce stravitelným, nedá se říct, že by na posluchačovu pozornost kladla přehnaně vysoké nároky. Stačilo se jen lehce zaposlouchat a nechat se unášet monotónními rytmy a riffy a hlavně hlasem této svérázné pěvkyně.

Konec produkce ve 22:00 je v Rock Café velmi neúprosný a tentokráte skutečně zamrzel, protože to uteklo jako voda a určitě by se nikdo z přítomných nezlobil, kdyby tento podařený hudební večírek ještě nějakou tu chvilku pokračoval.