Počiny dánských WITHERING SURFACE byly vždy takovým levobočkem, neboť k této nevěstce si odskakovali zařádit členové jiných skupin, především deathových THORIUM. Paradoxně to jsou však právě bastardi WITHERING SURFACE, kteří se dostali, na rozdíl od domovských kapel zúčastněných pardálů, na trochu větší světlo i mimo dánskou lokální scénu. Důvody se dají hledat v čemkoli, ať už budeme tvrdit, že je to způsobeno přístupností a přiznejme i jistou (pouze v mezích extrémní hudbu přiznatelnou) líbivostí, nebo odlehčenou uvolněností a živelností, vždy na tom bude díl pravdy. Album „Force The Pace“ je bohužel asi tím posledním, co z těchto záletů vzešlo, neboť hudebně polygamní členové těchto melodických řezníků se pro mě nepochopitelně rozhodli zrušit svůj boční vztah a zůstat již nadále věrni pouze svým domovským kapelám. Dle mého názoru obrovská škoda, neboť právě toto závěrečné album je ve svém stylu výborným, i když bohužel méně známým a tedy i nedoceněným, kouskem.

Ten, kdo měl již dříve s WITHERING SURFACE tu čest ví, že skupina vždy chrlila hudbu melodicky zaměřeného thrashíku se spoustou klasických heavy prvků a vše podávala šikovně a působivě promixované do přirozeného a přitom našlápnutého celku. To samozřejmě zůstalo i na „Force The Pace“, přibylo však i něco navíc a tím je dravost a agresivita moderně řvavého zvukového provedení a ostrost výrazných a snad i přímočařejších postupů, které dávají posluchači pocit větší agresivity a důraznosti. Jestliže se WITHERING SURFACE vždy pohybovali někde na melodičtější straně kapel jako SOILWORK nebo DARK TRANQUILLITY, pak na „Force The Pace“ již nestojí stranou těchto skupin, ale nebojácně demonstrují své umění proti všem svým soupeřům. Přesto není třeba hledat v hudbě dánského komanda žádné záhady, v podstatě se dá říct, že z trošku jiné strany metalového mnohoúhelníku doputovali ke stejné stylové hraně jako současní IN FLAMES. Pokud se však uchýlím ke srovnávání, pak zůstane prozatím poslední počin IN FLAMES „Soundtrack To Your Escape“ zašlapán někde v brázdách hluboké orby, kterou nám k rozlučce naservírovali WITHERING SURFACE.

Ano, album „Force The Pace“ je opravdu tak dobré, alespoň já to hodlám tvrdit. Jedná se totiž o moderně zpracovaný materiál „jdoucí s dobou“, přesto nepopírající své kořeny v seversky znějícím melodickém thrashování. První co po spuštění kotoučku upoutá je zvuk silně načichlý syntetickou odosobnělostí, což v kombinaci s ostrostí kytarového thrashingu vytváří poněkud studený, přesto plností a důrazem značně znepokojující sound. Nervozita stříká i z jinak velmi „vlezlých“ refrénů a líbivé popěvky jsou vždy zazděny nějakým tím agresivním zásekem. Pánové si nehrají na virtuózy (byť by si to zřejmě mohli dovolit) a sekají svoji hudbu možná trochu předvídatelnými údery tesařské širočiny, avšak s o to větším přehledem a samozřejmou důrazností vykreslují pohodově našlapané melodické linky i tvrdé thrashingy. Produkční a zvuková stránka je pak onou pověstnou třešinkou na dortu, plný zvuk, ze kterého div že vám nepukne hlava, aranže neztrácející přehledný přímočarý feeling, ale ani nespadající do béčkové kýčovitosti. Progresivity jen co by se za nehtík vešlo, ale přesně tam kde je třeba, melodika burácející, ale rozsekávaná ostrou kytarou na přiměřená sousta. Vokál s vlastním nezaměnitelným výrazem. No to by snad už stačilo, ne?