OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
U většiny tuzemských skupin spadajících do kategorie hard´n´heavy často nechápu jednu věc – proč musí za každou cenu dávat okázale najevo svou příslušnost k tzv. „zábavovému stylu“ (poslední dobou se pro tento směr nejčastěji používá označení „agro“)? Chápu, že nejvíc posluchačů této odnože hudby a potencionálních návštěvníků koncertu je na venkově, ale i tak si myslím, že (pokud na to kapela po technické a tvůrčí stránce má) by se hudebníci měli pokusit o trochu vyzrálejší a „dospělejší“ hudbu. Je hodně heavymetalových skupin, které dokazují, že tento styl lze dělat inteligentně a neklišovitě.
Novobydžovský spolek EPITAF nám na novinkovém CD „Piraňa“ ukazuje, že se jedná o typický případ výše zmíněného nešvaru. Opravdu nerozumím tomu, že se nepokusí složit víc podobných písní jako jsou „Dobyvatelé nebes“ a „Zajatci času“ (sice to jsou obšlehlé speedové postupy s pečetí z Hamburku, ale jejich poslech je velice příjemný, to nemůžu popřít). Zbytek alba je bohužel tisíckrát vylouhovaná esence, kterou nám předkládají české metalové kapely již od dob, kdy frčely tygrované kalhoty a botasky s obřím jazykem. Zřejmě nejhorší ingrediencí tvorby EPITAF jsou texty, které mají tu škodolibou schopnost pohřbít i ne uplně nejhorší hudební nápad a solidní zpěvové linky – např. „Tajemství šéfa kuchyně“, té je opravdu škoda. Samozřejmě nemohou chybět ani siláckoromantické balady („Když láska umírá“ a „Šeherezáda“), žertík v podobě politické agitky („Myslím to upřímně“) a v neposlední řadě také koncertní hity/vyřvávačky („Sex on-line“, „Piraňa“, „Vodník“ a „Prasopes“).
Čili podtrženo a sečteno – album obsahuje všechno, co by mělo oslovit agrometalovou veřejnost.
Možná mě opět bude někdo obviňovat z nenávisti k „poctivému heavymetalu“ a bude mi vyčítat, že to hudebníci dělají ve svém volném čase a že bych měl oceňovat snahu, ale věřte mi, že nemůžu dát vysokou známku. Proti kapele samotné vůbec nic nemám, podle fotek a toho, co jsem si o nich přečetl, mi připadají jako celkem sympatičtí a pohodoví lidé, ale mou povinností je být co nejvíc objektivní, a proto i podle toho hodnotím. Myslím, že konečné body plně odpovídají výše napsaným řádkům.
Prototyp zábavové hard´n´heavy skupiny. Bohužel. Neškodilo by nabrat kurs poněkud vyzrálejším směrem.
3 / 10
Radek Řezníček
- zpěv
Tomáš Treichel
- kytara
Jan Dlouhý
- kytara
Pavel Bělík
- basa
Martin Drobný
- klávesy
Václav Tláskal
- bicí
1. Dobyvatelé nebes
2. Sex on-line
3. Piraňa
4. Vodník
5. Když láska umírá
6. Tajemství šéfa kuchyně
7. Ikarův pád
8. Šeherezáda
9. Zajatci času
10. Prasopes
11. Myslím to upřímně
12. Hrnečku smaž
Piraňa (2005)
Horoskop (2003)
New (2001)
Bludička (2000)
Královna snů (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Česká muzika
Stopáž: 64:09
Produkce: Míla Sládek
Studio: Benas
Golden kids poctivého bigbítu ma trochu sklamali. Ocakavania boli vyssie, ale pridavam body, pretoze na veselici je to peklo Verměřovice - 8. 4. 2007: epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=890 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=896 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=899 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=902 PS: Piraňa 10/10 Vodník 10/10 Prasopes 10/10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.