OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ono je někdy potřeba si dát v kapele vzájemný rozchod. Dusná atmosféra se uklidní, pročistí se hlava a časem se nabere nová chuť i tvořivé myšlenky. V případě jihočeských ISACAARUM měl dočasný odchod vokalisty a textaře Chymuse zřejmě podobný účel, protože s jeho návratem do ISACAARUM se skupina vypnula ke skutečně výbornému výkonu.
Každý, kdo zná tvorbu těchto svérázů, jistě ví, co od nich může očekávat. Ovšem současnost ISACAARUM je přeci jen někde jinde než jejich „oblečkové“ začátky. Ne, že by kapela nějakým způsobem slevovala ze svých postojů, či otupila ostří hudební agrese, ale snaha na první pohled šokovat šla na úkor decentního grafického ztvárnění obalu a bookletu trošku do pozadí. Myslím, že obal „Shibari Kata…“ a jeho vnitřek patří k nejlepším pracím mistra Chymuse. Na jednu stranu nikterak neskrývá perverzní atmosféru hudby ISACAARUM, avšak na straně druhé ji nedává nijak okázale najevo, byť je již z názvu alba jasné, že zbystřit by měli hlavně příznivci bandážování.
Stejným procesem postpubertálního zrání prošla i hudební část. Přestože skupina svůj typický styl nepodrobila nikterak rozsáhlé renovaci, působí vyspělejším dojmem a z každé skladby je cítit entusiasmus, se kterým se ISACAARUM do své tvorby vrhli. Je to sice stále ta klasická sekanice v rychlém tempu plná blackových a thrashových riffů, ale hlavně díky výborné produkci (studio LOCO), úspěšné snaze nestát na místě a místo toho přijít s nejedním zajímavým oživením a nápadem (například zapojení trubky v „Blow Job Time Pt.2“) a taktéž i mnohem variabilnější Chymusově práci s hlasem, kdy kromě svého typického ječáku střídá i další extrémní hlasové polohy, znějí Jihočeši nejlépe ve své historii.
Nebudu zastírat, že mě ISACAARUM velmi mile překvapili. Ačkoliv jsem měl rád i jejich starší tvorbu, vždycky jsem radši vyhledával hlavně jejich živé produkce. „Shibari Kata And Other Practises“ je však výborným extrémním metalovým počinem. S výborným zvukem, řádně nabušenými skladbami a graficky zdařilým artworkem. Holt někdy se opravdu vyplatí načas vypnout a vše hodit za hlavu. Výsledek se pak zaručeně dostaví!
Jihočeská bruska opět zasahuje. Nemáte-li po ruce dostatek lana a chirurgických prostředků, tak sáhněte po této erotické pomůcce. Ale bacha, dovede být pěkně rajcovní!
8,5 / 10
1. Spermivore
2. Jizmasterpiss
3. Buttsuck
4. Hermaphrodite Anal Express
5. Clitblaster
6. Pussy Off-Road
7. Homo Erected
8. Shit Paintress
9. Bukakke Bitchbombers
10. Perineum Battlefield
11. Blow Job Time Pt.2
12. Cummageddon Final Cuntdown
Impregnation (2024)
Retrorgy (kompilace) (2018)
Whorecraft (2013)
Vaseline (2011)
Shibari Kata And Other Practices (2005)
Menses Exorcism (2003)
Cunt Hackers (2001)
Curbed (2000)
Die Verwandlung (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 33:09
Produkce: Rena & Bobesh
Studio: LOCO studio
Kontakt: c/o Miroslav Prokeš, Lipenská 32, 370 01 České Budějovice
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.