Byl jednou jeden režisér, tak talentovaný, až se stal legendou. A byl jednou jeden scénář, ani ne hezký, ani ne ošklivý, prostě takový průměrný, hollywoodský, prvoplánový... A byla jednou jedna zlá sudba, která oba svedla dohromady. Dala tak vzniknout filmu, který se honosí titulem „The Brothers Grimm“ a který bohužel vůbec není tak dobrý, jak by člověk očekával od legendárního obrazotepce, imaginativního malíře nesmrtelných pošuků z létajícího cirkusu Monthy Pythona a tvůrce celuloidových skvostů jako „Brazil“ či „Dvanáct opic“.

Bylo by příliš jednoduché říci, že se Gilliam nechal políbit lacinější múzou a prostě si po feťáckém úletu „Strach a hnus v Las Vegas“ odskočil do zahrad, kde se umění příliš nedaří... Faktem je, že byl políben múzou během natáčení pouze málokrát a celé jeho dílo připomíná hodně profesorský koitus, který zapadá do listí lehkého nadprůměru současné pohádkově-horrorové produkce. Dost neprávem se však slova viny hrnou k ústřednímu bodu projektu, slavnému režisérovi – stačí si jen trochu pozorněji všímat scénáře a ihned vidíme, že Gilliam se ocitl jako smrtka na místě, kde nic není a není tedy z čeho brát.

Zápletka je prostá, schématicky odvozená z tak oblíbené hollywoodské šablony „vezměte špetku reality, profláklé osobnosti a posaďte je do fantaskních souvislostí“. Přitom se ale u postav bratří Grimmů, slavných sběratelů a tvůrců morbidních pohádkových narativů, právě takový koncept nejen nabízel, ale dokonce se jevil velice produktivní. Ehren Kruger (mj. autor scénáře k oběma americkým Kruhům) se však ukázal být velkým přehmatem. Tam, kde Gilliam potřeboval rozehrát příběh obou bratrů v mnoha odstínech a patřičných hloubkách, vytváří Kruger pouze typické klišovité vzduchoprázdno, pitoreskní, avšak dvojrozměrné charaktery, chatrný příběh, který sice kdesi v druhém plánu nabízí strhující drama a imaginativní karneval, ale scénář dokáže zachycovat pouze vybledlé odlesky pohádkově hýřivého světa kouzel. Z „Kletby bratří Grimmů“ se tak stává značně plochá povídačka o dvou bratrech, kteří se živí falešným lovem strašidel a jednoho dne jsou postaveni tváří tvář skutečné kletbě – živému Marbadenskému lesu, v němž záhadně mizí děti. Syžet doslova volající po burtonovském žonglování s hranicemi snu a skutečnosti, racionality a iracionality, svět plný absurdity, nadsázky, zvrhlosti... Zkrátka svět jak stvořený pro obskurní pohled Terry Gilliama, jímž nám režisér zprostředkoval např. výborného „Žvahlava“. Žel, zůstane jen u prvního plánu, u příběhu, který nedokáže vytvořit skutečně hluboké emoce a rozvířit myšlenkové pochody diváka. U příběhu, který je navíc preskribován velice chabě, bez smyslu pro napětí, pro stabilní tempo i dráždivou pointu.

Vše by bylo v naprostém pořádku, kdyby takto posazený projekt režisérovi sedl, ale usilovnost a nucenost, s jakou Gilliam sochá svůj narativ, je do očí bijící. Kamsi se vytrácí jeho inovace, provokativnost, sarkasmus, smysl pro černý humor... Poněkud lépe je na tom vizuální stránka, ale i tady citelně postrádám tu fantaskní sílu, kterou nadopoval Burton „Ospalou díru“. „Kletba bratří Grimmů“ je plná kulis, krásné výpravy... ale je chladná, odtažitá, až příliš precizní, bez kouzla. Genius loci je vybledlý. Stejně vyšumělým dojmem působí i postavy. Chemie mezi bratry, tedy ïntrovertním snílkem Jacobem (slušný Heath Ledger) a vnitřně nejistým frajírkem Williamem (prkenný Matt Damon), bohužel nefunguje a hlavní dilema jejich vztahu (epizoda s kouzelnými fazolemi z mládí) je pohřbena pod nánosem zbytečných slov a přehrávaných výstupů. Podobně kráska do trojúhelníku, záhadná Angelika (Lena Headey), je škrobená jako barokní košile a nijak filmu neprospívá. Mnohem lépe dopadly karikaturní postavičky jako například střelený italský sadista Cavaldi (skvělý Peter Stormrare) či žabožroutský generál Delatombe (profesionální výkon Jonathana Pryce – hlavní tváře Gilliamovy klasiky „Brazil“). Našinec si povšimne slušného výkonu Miroslava Táborského a dřeváckého Tomáše Hanáka. Malá role Monicy Belluci je jen takovou sladkou třešničkou, která vylepšuje kysnoucí dort. Právě postava královny, která v marné touze po věčném mládí leží v hnilobě před klamavým zrcadlem, je jedna z mála, ve které se zrcadlí Gilliamův um a jeho vášnivé zaujetí. Nebýt jí, vydařily by se skutečně pouze klaunské charaktery, a to by byla velká, velká škoda, hraničící s katastrofou.

Té kritiky je mnoho a je to kritika zklamaného fanouška, který ze Grimmů cítí fikční svět plný svůdných dryád, jejichž vábení by nebýt scénáře mohl Gilliam podlehnout a stvořit film plný svého nezaměnitelného rukopisu. Jenže „Kletba bratří Grimmů“ není více než hollywoodská velkoprodukce s několika dobrými gagy, nevyrovnaným tempem vyprávění, vyčichlým soundtrackem a standardními triky. Je to barevná pohádková ilustrace, které bohužel chybí jakákoli podmanivá magie. Jako taková mě zklamala, ačkoli jsem od ní vlastně mnoho nečekal. Leč, Terry šel pod svojí úroveň, sice opatrně, ale dosti citelně. A můžeme jen hádat, nakolik se na tom podepsal producent, který režisérovi údajně diktoval přes míru. C´est la vie...