Hlavní motivací, proč jsem se vypravil do nenápadné horažďovické hospůdky, bylo instrumentální duo, o kterém jsem toho mnohé slyšel, nicméně nikdy ho neviděl na živo. SABOT. To, že nepůjde o večer, ve kterém je doplní příliš konveční uskupení vypovídá skutečnost, že po jejich boku vystoupili dvě další instrumentální dvojice ve složení SYNERGY (kytara-bicí), ORCHESTRA (housle-bicí) a jedno trio ve formě power-jazz-corových psychopatů MADE BY THE FIRE. Ti ostatně coby nejpočetnější skupina v sále celou akci odstartovali. Nevelký prostor hospůdky rázem zaplavila sonická tsunami pronikající do všech koutů sálu. A jak bych asi nejlépe popsal jejich set?

Byl pozdní večer – mrazivý kraj –
večerní kraj – byl rytmů čas.
Alanův zval ku pařbě hlas,
kde slivovičkou zaváněl háj.
O rytmech šeptal tichý dech;
praskající bas řval krutý žel,
svou „Zpověď“ Onďa lidem pěl,
a lid jevil potný vzdech.

Kytara hladká v rytmech stinných
zvučela temně tajný bol,
Honzův bas je objímal kol a kol;
a hudba jasná ze světů jiných
bloudila pivařskými tácky,
nad nimiž tyčívají se zrzné krásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám math-metalu vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry planoucí –
spalující davy, co v Orlu sešly.

Po nich se na hrací kobereček vrhlo duo SYNERGY, které má s tvorbou MADE BY THE FIRE mnoho styčných bodů. I podstatu jejich hudby tvoří záliba v techničtějších metal-corových brouzdalištích, které provázejí matematické postupy v rytmech a nenadálé emo-corové hlubiny. Hravé skladby, bohaté na zajímavá místa, dávají občas vzpomenout na sacramentské duo HELLA míšené kapelami THE SECRET, CHEVAL DE FRISE, MESHUGGAH a doufám, že se hoši nebudou zlobit, když přihodím i MADE BY THE FIRE. Oproti „Mejdům“ byl jejich zvuk poněkud méně plný, což přičítám hlavně chybějící baskytaře v sestavě, kterou ani nabasovanější zvuk kytarové distorze plnohodnotně nenahradí. Nicméně až toto duo nabere více koncertních zkušeností a zpevní instrumentální postoj, vidím v něm velký příslib do budoucna.

Po nich nastoupila na prkna, která znamenají hospodu, dvojice, jež byla pro mne velkou neznámou. O duu ORCHESTRA jsem věděl jen to, že hrají ve složení housle a bicí, a popravdě řečeno jsem si příliš nedokázal představit, co přesně od jejich produkce očekávat. Elektrické housle doplňovalo na zemi četné množství tajemných krabiček a efektů. Již při zvukovce mne ORCHESTRA donutila napnout uši a pozorně poslouchat, co se děje. Výsledkem byla zajímavá žánrová fůze, ve které se snoubily prvky symfonické s rockovými, vynikající perkuse doprovázené smyčcovým šílenstvím okořeněným mnoha zajímavými efekty a hlavně famózně zvládnutými smyčkami, které si houslista Martin Vlk nahrával za běhu hraní, posléze je pedálem pouštěl a do nich hrál „druhé housle“, takže celkový zvuk skupiny zněl mnohem plněji. Nechci zde planě máchat pojmy jako APOCALYPTICA, celkový feeling skupiny je poněkud jiný, společné zůstává však to, že jejich provedení smyčcové alternativy v sobě ukrývá i určitou tvrdost, když to přeženu do extrému, nebál bych se říci metalovou.

Zlatým hřebem večera však byl smíšený dvojlístek, který vznikl v San Francisku a v současné době žije v jihočeském Táboře. SABOT již se svým programem procestovali drtivou část Evropy, Asie, Austrálie, Severní Ameriky a setkání s nimi v malé putyce v malebně zasněžených Horažďovicích na mne působilo jako výjev z pohádky. Zajímavostí je fakt, že jak baskytarista Christopher Rankin, tak bubenice Hilary Binder se k tvrdší hudbě prokousali od jazzu a klasické hudby – mnozí hudebníci postupují přesně opačným směrem. Po počátečních potížích se zapojením basového aparátu to SABOTi konečně rozbalili a bylo opravdu co poslouchat. Sytý zvuk Christopherovy baskytary, jenž přecházel od bublavých poloh do ostře zbustrovaných hrotů, skvěle doplňovala Hilary svoji citlivou hrou, v níž je cítit ženský element. Provedla nás po galerii, kde posluchači mohli obdivovat vše od cinkavě něžných činelů až po úderné temperamentní rytmy. Mezi skladbami Hilary hýřila humorem, šílenými grimasami a gratulacemi organizátorovi celé akce, který touto netradiční koncertní akcí slavil své narozeniny. SABOT svoji živelnou, zdánlivě minimalistickou hudbu staví na přímém střetu hard-coru, jazzu a punku, jakkoliv se toto spojení zdá být neslučitelné. Jejich výkon byl opravdu něco nezapomenutelného a přál bych si je co nejdříve zažít v mnohem větším prostoru s nabušeným zvukem, ačkoliv atmosféra téměř rodinná, která v Horažďovicích panovala, měla zajisté také svoje kouzlo.