Už svým úspěšným eponymním debutem vzali skotští FRANZ FERDINAND vítr z plachet veškeré konkurenci současných kytarově orientovaných retro kapel. Druhá deska tak byla očekávána s velkým napětím a měla potvrdit pozice vůdčích představitelů současné britské rockové ligy. A musím Vám s potěšením oznámit, že novinka „You Could Have It So Much Better“, přestože v podstatě vychází z toho, co kapela naznačila na prvním výborném albu, nabízí ještě o poznání dotaženější, pestřejší a dospělejší kompozice. Nové skladby pojímají větší stylový záběr, nejsou tak přímočaré, jsou však stejně hravé a důvtipné.

V hudbě FRANZ FERDINAND se bez známky nasládlého patosu a klišé střetávají odkazy na to nejzajímavější z experimentálního pozdního období slovutných THE BEATLES, křížené se strojovými postupy „newyorské nové vlny“ konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let. Ve většině skladeb je výrazný zejména taneční prvek, neboť rovná rytmika udává skladbám i přes jejich v podstatě rockový základ taneční charakter. Punkový feeling jejich přímočarých písní, tu lehce kosmeticky nadýchaný retro elektrickými zvuky, tu zas kytarami vykreslující surový, dřevní sound, je to pravé, co zvýrazňuje většinu skladeb. Jak už jsem se v úvodu článku zmínil, druhá deska je různorodější, je na ní také zjevně použito více nástrojů. Zvuk a celková produkce je dotaženější a bohatší. Skladby jsou v každém ohledu členitější. To má za následek, že se do nového alba dostáváte o něco pomaleji, než tomu bylo u první desky. Na novince jsou také položky, které se mírně různí od toho, co kapelu donedávna obecně reprezentovalo. Důkazem může být odlehčená „Eleanor Put Your Boots On“ s výrazným v popředí stojícím klavírem a jakousi zefektovanou harmonikou. Tato halucinační píseň, stejně tak jako třeba závěrečná „Outsiders“, upomíná na surrealistické autobusové výlety THE BEATLES z konce šedesátých let. Funky rocková kytara v „Outsiders“ a optimistická atmosféra nadopovaná strojovou rytmikou, kterou osvěžují skotské národní instrumenty, u mne vzbuzuje bizarní představu skupiny potrhlých turistů s nadšením zdolávajících celodenní výlety na zatravněných rezavých úpatích podzimních Highlands. Další zajímavou položkou je křehká komorní píseň „Fade Together“, kde zpěv doprovází pouze piáno a nenápadná španělka. Mezi vydařené skladby v typickém stylu FRANZ FERDINAND patří pilotní singl a nesporný hit „Do You Want To“, kybernetickými automaty napumpovaná svižná vypalovačka „This Boy“ s úderným refrénem a zejména pak gradující „I´m Your Villain“. Ústřední kytarový riff v úvodu posledně jmenované upomene na „Trampled Under Foot“ legendárních LED ZEPPELIN, skladba poté v refrénu nabere nezadržitelně na rychlosti, aby vše ukončilo do zblbnutí opakující se taneční finále - „See You Later, Baby See You Later“. Punková přímočarost přichází v zběsilé (na poměry této kapely) „Evil And A Heathen“. Vrcholem alba je zřejmě výpravná „Walk Away“. Nádherná píseň se všemi předpoklady stát se nesmrtelným šlágrem.

FRANZ FERDINAND tedy nejen že splnili očekávání, ale vydařený debut ještě překonali. Pokud si libujete v jemnějším hitově pojatém rocku, který netrpí vylhanou a falešnou podbízivostí a drží si charakter na úrovni, potom nezbývá než Vám toto album doporučit. Pokud máte rádi hudbu poloviny šedesátých let, THE BEATLES v období „Seržanta Pepře“ a hlavně minimálně o dekádu mladší tanečně orientovaný rock reprezentovaný třeba BLONDIE, doporučuji dvojnásob. Tahle partička se jménem zastřeleného nástupce trůnu rakouské monarchie prostě válí. Dokonalé album!