NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spoliehať sa na meno vydavateľa môže ľahko viesť k veľkým prekvapeniam – negatívnym, ale aj tým potešujúcim. Ak máte Roadrunner Records zafixovaný ako metalový label, či dokonca jeden z tých, ktorí stanovujú moderné trendy v tvrdej muzike, možno vás zaskočí, že v krajine vychádzajúceho Slnka sa venuje vydávaniu jazzu. Japonská hudobná scéna je však natoľko odlišná a špecifická, že toto zatúlané CD, ktoré omylom prepadlo do siete tuzemského distribútora, je doslova prameňom ľadovo osviežujúcej vody v púšti metalového stereotypu.
PE'Z začínali svoju kariéru na tokijských uliciach; aj na takúto provizórnu scénu dokázali prilákať vyše päťsto divákov. Nečudo: pätica mladíkov sa rozhodla na jazz pozrieť z druhej strany. Inštrumentálna istota zostala, rovnako ako miestami tradičné výrazové prostriedky či postupy. Nazvučenie je však doslova punkové. Vytiahnuté bicie ženú nahrávku vpred a dávajú zabudnúť na akademickosť, tomuto žánru často blízku. PE'Z sa evidentne dokážu zabávať a pritom myslieť na publikum. Prevažne inštrumentálna doska je štúdiovou nahrávkou, napriek tomu vďaka surovému zvuku zapôsobí ako živák. Dominantnými melodickými nástrojmi sú trúbka a saxofón (s výraznou výpomocou kláves, znejúcich ako piáno či hammond). Ich nezriedka retro melódie evokujú decentný „light“ jazz v podaní zohratej barovej kapely, ktorá sa na večierku zrazila s rytmikou stredoškolských pankáčov. Jednotlivé zložky sa miesia do jedného, fantasticky vygradovaného celku, nervne oscilúceho medzi extrémami – od introvertne tichučkého jazzového klavírneho sóla („Pierrot“) až po furioso takmer metalovej paľby bicích („Wild Gipsy“). Celkový dojem je dokonale eklektický a pripomína zabávačov z iných štýlových končín, no tvoriacich s podobnou chuťou odrasteného, ale stále hravého dietaťa – ESTRADASPHERE či FARMER'S MARKET. Jediná spievaná skladba „Na! Na! Na!“ je fúziou jazzu, punku a uletenej japonskej lízatkovej populárnej hudby s celou jej, pre nás tak atraktívnou, poetikou a kúzlom a podčiarkuje skvelý dojem z celého albumu.
PE'Z ukazujú, ako „cool“ dokáže vyzerať skupina hrajúca štýl patriaci akože k tým náročnejším, noblesnejším. Netuším, aká je skutočná pozícia pätice mladíkov na japonskej či celosvetovej scéne. U nás však pôsobí ako zjav z iného sveta (ktorým do istej miery Japonsko je). Povinné počúvanie pre tých, čo tvrdia, že ak sú „in“, hrať vlastne ani netreba vedieť – a rovnako pre tých, ktorí cez optiku prstolamných inštrumentálnych výkonov nevidia, že hudba má byť predovšetkým zábavou.
Eklektický mix jazzu, punku a japonského popu.
8 / 10
Ohyama "B.M.W" Wataru
- trúbka
Kadota "JAW" Kousuke
- saxofón
Nirehara Masahiro
- kontrabas
ヒイズミマサユ機
- klávesy
航
- bicie
1. Wild Gipsy
2. Haru Ha Ya Te
3. Pop'n'Roll
4. No.6
5. Pierrot
6. Auction #2
7. Na! Na! Na!
8. Yu Ku E
Vydáno: 2005
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 35:28
Produkce: PE'Z & s-ken
Studio: Onkio Haus studio, IRc2 studio, Studio Sound Valley
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.