OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslíte, že soudný den nemá vůbec nic společného s nějakými komfortními pocity? Omyl, svérázná dvojice z obalu nové desky finské výsypky DEATHBOUND totiž dokazuje pravý opak. Ano, i když se plynová maska nepříjemně lepí na obličej a těžká zbraň ničí ochablé rámě, není důvod neusednout do pohodlného křesla, naposledy se oddat slastnému nicnedělání a v objetí měkoučkého divanu zcela bez emocí očekávat závěrečné dějství svého životního příběhu. Aby relaxace dosáhla dokonalosti zbývá už jen jediné, totiž pustit si do sluchátek odpovídající hudební doprovod, třeba právě „Doomsday Comfort“.
Již letmý pohled na jména členů základní sestavy vzbuzuje přinejmenším velkou zvědavost, neb na apokalyptickém soundtracku ke dni posledního soudu se podíleli hotoví mistři svých řemesel a to ještě navíc z úplně opačných pólů hudebního spektra. Vězte, že ruce, nohy a hrdla přiložili k dílu následující osobnosti: výtečný vokalista Kai Jaakkola (THE DUSKFALL, ex NECROMICON), kytarista Pete (…AND OCEANS), basák Mika „Q“ Aalto (ROTTEN SOUND, …AND OCEANS, BLACK DAWN) a nakonec i strážce sýpky Sami (opět …AND OCEANS). Vskutku bizarní obsazení hlavních rolí, co říkáte? Od takovýchto podnikavců je možno očekávat prakticky cokoliv, avantgardní pokrouceninu, neo-thrash metalovou jízdu, nekompromisní grindcoreovou mlátičku a nebo něco úplně jiného. Věřte nebo ne, ale výsledkem myšlenkové syntézy se nakonec stal těžce oldschoolový death/grind se špetkou crustového koření.
Ve srovnání se známějšími seveřany ROTTEN SOUND a NASUM, nejsou DEATHBOUND tolik techničtí (tím však v žádném případě neprohlašuji, že celé jejich kouzlo tkví v obměnách několika triviálních riffů, to v žádném případě). Jiným rozdílem oproti oběma jmenovaným kapelám je větší sázka na přímočarost projevu a taktéž úplně odlišný styl produkce. Osobně mě velmi překvapilo, že zvukový kabát „Doomsday Comfort“ byl vyhotoven právě v Soundlabu a navíc za asistence takového perfekcionisty, jakým guru skandinávské grindové scény, Mieszko Talarczyk, bezesporu byl (asi málokdo ještě neví, že Mieszko se stal jednou z mnoha obětí tsunami, která na thajských plážích připravila o život i stovky jeho krajanů). Špinavá a surová produkce se nejvíce podepsala na kytarách, které znějí vyloženě archaicky, jako kdyby se nahrávaly někdy před dvanácti třinácti léty v útrobách toho času nesmírně protěžovaného studia Sunlight. Nefalšovaný chrastivý zvuk zkresleného šestistrunného nástroje exceluje nejvíce v houpavé skladbě „For The Rats“, ve které se do slova a do písmene zhmotňují nezaměnitelní pionýři švédského death metalu - DISMEMBER. Sluší se však připomenout, že střednětempé rytmické variace jsou na „Doomsday Comfort“ velkou vzácností, desce po všech stránkách dominuje především maximální rychlost a až neskutečná neurvalost.
Banda obhroublých opilců DEATHBOUND pozvedla prapor finského extremismu opět o nějaký ten kus výše. Dovolím si tvrdit, že „Doomsday Comfort“ nestačí jen těsně na famózní brusný kotouč „Exit“ a stává se tak jedním z vůbec nejlepších death/grindových manifestů, které na starém kontinentu letos vzniky. Klobouk či plynovou masku dolů, tohle je totiž vynikající práce.
Blastbeats to stop your heartbeat!
Banda obhroublých opilců DEATHBOUND pozvedla prapor finského extremismu opět o nějaký ten kus výše. Dovolím si tvrdit, že „Doomsday Comfort“ nestačí jen těsně na famózní brusný kotouč „Exit“ od ROTTEN SOUND a stává se tak jedním z vůbec nejlepších death/grindových manifestů, které na starém kontinentu letos vzniky.
8 / 10
1. Ghost Among The Dead
2. Doomsday Comfort
3. Extinct
4. Inside The Nothingness
5. Chokehold
6. Take Left
7. For The Rats
8. I God
9. Spill The Blood
10. In The Mud
11. Hell Today - No Tomorrow
12. Remake The Improved
13. Gasmask
We Deserve Much Worse (2007)
Doomsday Comfort (2005)
To Cure The Sane With Insanity (2002)
Elaborate The Torture (promo) (2000)
Datum vydání: Pondělí, 16. května 2005
Vydavatel: Dynamic Arts Records
Stopáž: 33:18
Produkce: Mieszko Talarczyk
Studio: Soundlab Studios, Örebro, Sweden
Kontakt: DEATHBOUND, c/o K.Jaakkola, Kirkkokatu 48 B13, 90120 Oulu, Finland
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.