OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen kolovrátku zpívej, jen kolovrátku hraj, zítra se začnou námluvy a ví to už celý kraj.
Z ocelářské výhně slunné Itálie se hlásí další heavy metalová tutovka, alespoň tedy dle mínění vydávající společnosti. Znáte to, kdo O NICH nikdy neslyšel, kdo JE nikdy neslyšel, nebo dokonce kdo nemá JEJICH nové, ryzí a nikdy nereznoucí album „Stainless“, ať se jde raději zahrabat. Přinejmenším. V jejím čele všemi hýčkaná fistulová hvězdička Folco Orlandini, který svého času (1995) nazpíval poměrně známé album „Act II.: Galileo“ rovněž italského prog–metalového projektu TIME MACHINE, v těsném závěsu za ním pak další ostřílení metaloví nestoři ze země špaget a mafie, mezi nimiž nechybí ani Piero Paravidino a Andrea Garavaglia, kteří MESMERIZE zakládali už v roce 1988. Jen jestlipak se také naděje do nich vkládané setkají s patřičným ohlasem obecenstva.
Jen kolovrátku zpívej a připomeň ten bál, ať víme co se dělo pak a jak to bylo dál.
Ale kdeže. Člověk si podobné album (tedy takové, jakých jsou stovky do roka a za měsíc už o nich skoro nikdo neví) ani nemusí pouštět, aby odhadnul, že pro tohle kvítí slunce skutečně nesvítí a svítit nebude. Musela by to totiž být opravdu nevídaná a neslýchaná heavy metalová pecka, aby to člověka přinejmenším pozitivně překvapilo. A to se už hodně dlouho nestalo (nakolik jsou tyhle vody čím dál víc stojatějšími) a počítám, že se tak v nejbližší době ani nestane, natož aby něco takového pocházelo z Itálie (ačkoliv proti tamějším kovotepcům včetně dnes již vycucaných RHAPSODY nic konkrétního nemám).
Jen kolovrátku zpívej, já vím, že je to tak, být skromný to je nad zlato i nad šlechtický znak.
Ovšem samozřejmě, má to háček. MESMERIZE na „Stainless“ si přes to všechno nezaslouží, abych je šupem poslal do háje. Na to jsou až příliš kovaní (v obou smyslech tohoto výrazu) a příliš praktičtí. Jinými slovy, dají se celkem dobře poslouchat a v prvních třech skladbách alba dokonce i s mírným zaujetím. V úvodní „The Burn“ pro logicky přítomnou (jde přece o otvírák, ne?) velmi chytlavou melodii, v „Bitter Crop“ pro nejvýraznější a nejpůsobivější riff za zbylou hodinu hraní a ve speed metalové „Princess Of The Wolves“ pro skočný refrén s uhrančivými údery na zvon. Dál je to jen obyčejná selanka, ubíhající jako rozmazané obrázky za oknem rychlovlaku, jež vám prostě nijak výrazněji neutkví, ani kdybyste kolem jeli dvacetkrát. Ještě snad „Windchaser“ a po ní „Impossible Infinity“ dýchnou příjemným houslovým romantismem, nicméně silně po vzoru SKYCLAD, takže je otázka, nakolik na ně vůbec upozorňovat. No, a jsme pomalu u konce.
Jen kolovrátku zpívej a volej do kraje, že zlo se samo vytrestá a dobro vyhraje.
Neúprosná kola heavy metalové mašinérie se totiž točí stále dál se sobě vlastní strojovou razancí a neomylností a na místo MESMERIZE už se tlačí desítky dalších a dalších rádobyvěrozvěstů, toužících uhranout svět. Pokud jim všem ta minuta (nebo dvě) slávy stačí, prosím. Osobně nemám nic proti, snad jen že mi to přijde trochu zbytečné. Ale třeba si i aktuální MESMERIZE najdou své stálé posluchače, co já vím. Každopádně bude nejlepší se v tom už nešťourat, přesně v duchu hesla „žít a nechat žít“, nebo jak to říkal ten James Bond?
Jen kolovrátku zpívej a dovol, abych vstal, jen kolovrátku zpívej, musíme o dům dál...
Italská metalová scéna žije dál svým zvláštním způsobem žití a čas od času nám předhodí něco, o čem si zřejmě myslí, že by za to mohlo stát. Ovšem nevím nevím, zda právě MESMERIZE budou tím, co by v takovém případě našinec očekával.
4,5 / 10
Folco Orlandini
- zpěv
Piero Paravidino
- kytary
Luca Belbruno
- kytary
Andrea Tito
- baskytara
Andrea Garavaglia
- bicí
1. The Burn
2. Bitter Crop
3. Princess Of The Wolves
4. Triumph Of The Darksword
5. Windchaser
6. Field Of Heroes
7. Lure Of The Temptress
8. Hot Lead, Cold Steel
9. Bloody Mary
10. Impossible Infinity
Stainless (2005)
Off The Beaten Path (2002)
Vultures Paradise (2001)
Tales Of Wonder (1998)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Dragonheart/Audioglobe
Stopáž: 59:49
Produkce: Giovanni Spinotti
Studio: Octopussy Studios, Milán, Itálie
Menej power a viac do folk metalu a bolo by lepsie, a tiez menej jacania. Naj. skladba: Triumph Of The Darksword
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.