Jsou období, kdy se v programu kin hledá velmi obtížně a tehdy je pomalu lepší strávit večery jiným způsobem. Zrovna letošní zima je na nabídku filmů značně chabá a nechce-li člověk cestovat až na daleký Žižkov za nějakou klasikou a raději se z pohodlnosti vypraví do nedalekého multikina, musí ze svých nároků trochu slevit (čestná výjimka nechť náleží Timu Burtonovi). Pak už nezbývá než v nabídce přeskákat všechny King Kongy a Harry Pottery (ódy na tato díla zprostředkovává kolega Marigold), čím dál horší české komedie (chodí na ně vůbec ještě někdo?) a nakonec se pár zajímavějších titulů přeci jenom najde (alespoň dle reklamních anotací). Vedle psychologicky laděného snímku „Tajemný let“ s Jodie Foster, který svým pochybným vyvrcholením zkazil veškerou snahu výtečné herečky ve svém skoro „one-person“ dramatu, tu figuruje i film s nenápadným názvem „Elizabethtown“.

Hlavním (a možná i jediným) reklamním lákadlem tohoto filmu je herecké obsazení. V hlavních rolích zde spolu vystupuje Orlando Bloom a Kirsten Dunst a tím by už bylo definována i cílová skupina diváků (ano, skutečně počet lidí v sále nešel nad tucet). Ale mám-li se vyjádřit bez sarkasmů, tak i proti své vůli se musím na adresu Orlada Blooma vyjádřit velmi kladně. Jako elf mi byl dost proti mysli a ani jako Paris si reputaci nevylepšil. Změna přišla až v „Království nebeském“. Po shlédnutí „Elizabethtown“ si myslím, že jej i nadále budeme v kinech často vídat. A Kirsten Dunst, milenka pavoučího muže, je prostě kouzelná… vlastně jsem chtěl říci, že i ona svou roli hraje přesvědčivě. Mezi dalšími herci se ze známých tváří mihne ještě Alec Baldwin (pravda, bez titulků si nikdy nejsem jist, který s těch tří (nebo kolika) to vlastně je).

Příběh je víceméně celý dílem režiséra Camerona Crowa (Singles,  Jerry Maguire, Vanilla Sky; Tom Cruise je již pro podobnou romanci poněkud starý, tak to Croweovi alespoň pomáhá financovat). Jistý Drew Baylor i přes nejlepší úmysly a velkou snahu způsobí velkou ztrátu pro megaobuvnickou firmu a je na hodinu vyhozen. V okamžiku, kdy už si pečlivě připravuje sebevraždu, zazvoní telefon a sestra mu oznámí úmrtí otce. Po cestě do jakéhosi zapadlého amerického městečka se seznámí s letuškou, která ho svou optimistickou povahou zaujme… Ne, zde skutečně není třeba pokračovat. „Elizabethtown“ se tak řadí mezi filmy, kdy při sledování si divák říká: „Na co jsem to vůbec šel!“. A nejhorší na tom všem je, že za pár okamžiků později se tentýž divák přistihne s pobaveným výrazem. Zápletka je už od začátku tak průhledná, že ani nijaké zvraty nelze očekávat. Nicméně „Elizabethtown“ je ten druh filmu, kde spíše než o děj jde o jednotlivé okamžiky. A nástroj autorův je vše přehánět, nebo alespoň nastolit absurdní obrazy, především ve vykreslení, maloměstského rodinného prostředí. Pěkně se zde režisérovi podařilo vystihnout náladu během loučení se s člověkem, který byl pro svůj smysl pro humor velmi oblíben, a tak i jeho pohřeb je spíše jako jedna veselá vzpomínka. Za zmínku stojí i zdařilý písničkový doprovod provázející nás dějem celého filmu. Ovšem největší slabinou snímku je chatrný scénář. Je zde jen několik zajímavých, zábavných okamžiků, které jsou procpány tunami vaty a balastu. Nejde ani tak o „beverlyhills“ rozhovory ústřední dvojice, ale o příliš zdlouhavé rodinné sešlosti (a že jich je, než se s nebožtíkem konečně rozloučí). Přes úsměvnost mnohých tragikomických situací (kdyby tak bylo v životě vše tak krásně černobílé jako v amerických filmech), je „Elizabethtown“ značně nudnou podívanou, především proto, že film postrádá dynamiku nebo ústřední myšlenku, kterou by sledoval. Jinými slovy, aby můj text na závěr nevyzněl úplně negativně, jde o hodně odpočinkovou podívanou, při níž se chvílemi pobavíte, ale můžete si kdykoliv na chvíli odběhnout, aniž by vám něco podstatného uniklo.