Švédští thrasheři BY NIGHT působí svým projevem tak trochu jako jejich krajané DARKANE dotažení do mnohem extrémnější podoby, minimalizace melodií, žádné refrény, jen agresivní a rychlý nářez, prostě pořádná brutální čistka, která vyniká především díky nadstandardní instrumentaci, řezavě výraznému zvuku a rychlopalné údernosti, se kterou BY NIGHT rozštípou většinu stylově konkurujících polen na haldu třísek. Ano, v případě alba „Burn The Flags“ už v podstatě není o čem více psát, jedná se totiž o hodně typický příklad jasně koncipované rychlé thrashové palby se všemi atributy moderního pojetí této hudby. Je to jako horké spaliny proudového motoru uschované do pouťové krabičky, kde se v těsném prostoru škvaří čertík na péro, ale pozor, když tu krabičku otevřete neopatrně, okamžitě vám osvobozený žhnoucí ďáblík vymlátí zuby.

BY NIGHT jsou partou složenou z relativně mladých hudebníků (věk těsně nad dvacet), přesto se nejedná o žádné hudební začátečníky, neboť skupina funguje již od roku 1999 a vokalista Adrian Westin i kytarista André Gonzales navíc už léta působí ještě v druhém uskupení - TRENDKILL. Rozhodně není na škodu, že si BY NIGHT na svůj plnohodnotný debut počkali až do loňského roku, neboť se zde alespoň zřetelně zúročuje hráčská zkušenost. Hoši mají znatelně zcela jasno, jaký styl chtějí hrát, jsou dostatečně zruční a rychlí, takže jim nic nebrání produkovat našlapanou hudbu, která se pohybuje někde na stejné straně barikády jako například v případě jejich krajanů THE HAUNTED. Přesto si troufnu tvrdit, že BY NIGHT disponují dokonce mnohem výraznějším projevem, který snad i díky jakémusi technothrashovému odéru dosahuje jisté dávky vyhraněnější sekanosti. Je to rychlý a přímočarý, přesto nijak jednoduchý, gejzír, ve kterém se kloubí klasické prvky staré thrashové školy a moderny. Předpokladem funkčnosti této hudby je bravurní instrumentace, přesně šlapající, proměnlivá a razantní rytmika, rychlá zasekávaná palba kytar, agresivní řev, vše podpořené čitelným ale hustě chrastivě řezajícím zvukem, který nechává vyniknout celé té taškařici v obrovském mixéru poletujících dlažebních kostek.

V závěru alba jako by sice skupině tak trochu docházela šťáva, nápady a postupy přestávají být dechberoucí a začíná se projevovat jistá dávka nepřekvapivé formálnosti, kdy posluchačem v úvodních skladbách objevené výjimečnosti již podruhé tolik nepřekvapují. Hoši jako by si to však sami uvědomovali, a tak se šikovně snaží zpestřit svůj výraz uvolněnější předposlední skladbou „At The End Of The Day“, ve které se objevují i pro správný „bygbýt“ nutné smyčce, přesto je to v druhé části alba tak trochu stále stejné, to však nijak neubírá na zajímavosti díla, neboť přihlédneme-li i k faktu, že v případě alba „Burn The Flags“ jde o prvotinu nadějné mladé skupiny, pak nechci ani domyslet jak to bude vypadat až tahle sebranka vyzraje. Doufejme, že jim nedojde inspirace a elán, protože jinak jsou BY NIGHT velkým příslibem do budoucna.