PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No to je něco šíleného. Ve dvou týdnech mi dvě kapely zasadily naprosto fatální ránu pod pás svým úžasným uměním. Po famózním albu PAIN OF SALVATION jsem si pesimisticky povzdechl, jak dlouho to bude trvat, než se mi do rukou dostane opět něco tak kvalitního. Čekal jsem přesně čtyři dny. Opět mě něco překvapilo, opět si sypu popel na hlavu, opět se procházím lesem se sluchátky na uších. Opět OPETH !
OPETH, vysoce originální švédská čtyřčlenná formace má na svědomí už pár počinů, leč "Park černé vody" je prvním, který se mi dostal do rukou. Představuje osm většinou velmi dlouhých kompozic z nichž každá má své kouzlo a své vrcholné momenty. Kapela nabízí vysoce progresivní mix poměrně velkého množství žánrů, tedy zejména těch alternativních. Základ je asi doomový, ovšem je slyšet i black, death, melodie a především nevyčerpatelné zvukové bohatství. Nabízí se mi přirovnání k fascinující krystalové jeskyni. Textová stránka o nic nepokulhává za hudbou a tak vyslechnete i spoustu vět k zamyšlení.
Teď taková otázka pro vás, byl bych rád, kdybyste mi ve fóru pod recenzí řekli svůj názor - myslíte si, že text první písničky na labu, tedy "Leper Affinity" je o drogách? A pokračuji v bezmezném chválení. OPETH jsou zvukově neuvěřitelně bohatí, uslyšíte často španělky, občas i méně klasické nástroje - například klavír - aspoň pokud jde o metal, zajímavé kytarové efekty. Zpěv přechází z příjemně zpívaných melodií k mručáku typu “tvrdší death metal”. A teď se podržte, právě jsem vymyslel slovo, které OPETH nejlépe charakterizuje. OPETH jsou totiž zasraně PLYNULÍ. Ano, složité doomové rify a deathový mručák přechází do španělek a melodického zpěvu až geniálně plynulým způsobem. Hudba je naprosto dynamická, velice nápaditá, skvěle produkovaná. I image kapely je doveden k dokonalosti...uffff...chvála někdy bolí.
Texty pasují přesně do hudby a já nevím co bych vám o tom ještě řekl.Pro každého fandu kapel ANATHEMA nebo IN THE WOODS je tohle album naprostou nutností! A vy ostatní si to stejně poslechněte, protože je to fascinující, promyšlená a geniální hudba. Zatím nashle, jdu se opěth projít parkem černé vody..
9,5 / 10
Mikael Åkerfeldt
- kytara, zpěv
Peter Lindgren
- kytara
Martin Lopez
- bicí
Martin Mendez
- basa
Steve Wilson (host)
- zpěv, kytara, klavír
Markus Lindberg (host)
- 3 eggs
1. The Lepper Affinity
2. Bleak
3. Harvest
4. The Drapery Falls
5. Dirge For November
6. The Funeral Portrait
7. Patterns In The Ivy
8. Blackwater Park
In Cauda Venenum (2019)
Sorceress (2016)
Pale Communion (2014)
Heritage (2011)
Watershed (2008)
The Roundhouse Tapes (live) (2007)
Ghost Reveries (2005)
Lamentations (DVD) (2004)
Damnation (2003)
Deliverance (2002)
Blackwater Park (2001)
Still Life (1999)
My Arms, Your Hearse (1998)
Live In Rijsel (bootleg) (1996)
Morningrise (1996)
Orchid (1995)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Peaceville Records
Produkce: Opeth and Steve Wilson
Studio: Fredman Studios
Jedno z najdôležitejších diel v metalovej hudbe na začiatku nového tisícročia. To, čo na "Still Life" iba nesmelo zapúšťalo korienky, vykvitlo v "Parku" do utešenej krásy plnej farieb a vôní.
Atmosféra skladieb ako "Harvest" či "The Drapery Falls" zostane navždy čarovná a neopakovateľná. "Blackwater Park" je u mňa, aj napriek jeho veľmi kvalitným nasledovníkom, vrcholom tvorby švédskych bohov magického metalu.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.