OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dalším z domácích kapel, které se upsaly tvrdší formě crossoveru, jsou severomoravští CRASHPOINT. Po dvou demosnímcích se skupina dočkala debutního alba pojmenovaného „Acid Vitamin“, které vychází u v poslední době opět agilních Crystal Productions. Dvanáctka skladeb asi stěží promluví do dalšího formování tohoto žánru, ale odsuzovat nahrávku jen kvůli tomuto by bylo velmi předčasné.
Ačkoliv hlavní vlna crossoveru je už asi definitivně za námi, je dobře, že je stále dostatek těch, kteří to odmítají brát na vědomí, protože i dle mého názoru má tato muzika stále co nabídnout. Samotné CRASHPOINT bych zatím zařadil do kategorie lepšího průměru, s dodatkem, že v budoucnu může být lépe. Pánové vaří z osvědčených ingrediencí a je vidět, že kuchařku mají nastudovanou velmi dobře. Výsledný produkt zložený z funkční kombinace různých rockových a sem tam i metalových částí pak působí celistvým dojmem. Když ze svých dojmů z nahrávky vyškrtnu element v podobě neoriginality, tak mi pocit z dobře odvedené práce. Tato spočívá hlavně v již uvedené schopnosti sladit v jedné písni několik různých hudebních forem do funkčního celku. Myslím si, že CRASHPOINT touto schopností disponují a umí s ní zároveň i dobře pracovat. Kromě klasických fůzí skákavého hardcore a rocku zazní i špetka hip hopu, trošíčku world music anebo třebas povedená variace raggae ve skladbě „Blue Dhadow“. Instrumentálně i vokálně je kapela na provozování podobných „vylomenin“ dostatečně vyspělá, a tudíž není moc co kritizovat.
Negativa bych hledal hlavně v přílišné délce alba, když díky větší stopáži dochází k ředění mnoha dobrých nápadů, kterými CRASHPOINT dokáží překvapit. Větší „nahuštění“ by materiálu jen prospělo a celek by pak působil více strhujícím a dynamickým dojmem. Jinak se však jedná o vyspělou nahrávku a je z ní dostatečně poznat, že to není žádná rychlokvaška. Síla podobné hudby se však naplno projeví až při její živé presentaci a pokud v tomto směru CRASHPOINT nezklamou, určitě se bude na co těšit.
Další česka crossoverová partička. Tentokráte z toho lepšího kvalitativního spektra.
6,5 / 10
1. Paradise
2. Biotekk
3. Le Commercionalle
4. Same Shit
5. Illogical
6. Melanesia
7. N.A.P.E.C.
8. French Lesson
9. Sun&Rain
10. Blue Dhadow
11. Supersonic Filter
12. Early Girl
Millions Of Figurines (2009)
Acid Vitamin (2005)
Crashpoint 04 (Live Promo) (2004)
Point Of The Crash (demo) (2003)
Skupina, která rozhodně patří do první ligy českého crossoveru. Vyznění v mnoha ostřejších hranách často připomene stylotvůrce KORN, ale CRASHPOINT se nevzdávají ani rockovějších a mnoha dalších poloh. Klipovku „Early Girl“ si dokáži představit jako okupanta prvních příček hitparád v MTV stejně jako celou řadu ostatních v roli koncertních pecek, při kterých do sebe v kotli naráží odredovaní příznivci hardcoru i Boba Marleyho. Stejně jako výše jmenovaná světová veličina disponují studénkovští vokalistou, na jehož hrdlo by se dala uzavřít pojistná smlouva , neboť jeho ztráta či poškození by mělo pro skupinu důsledky fatální. Je to právě zpěvák Hanzi, kdo umocňuje průměrný výkon instrumentálního stroje na výjimečný výsledek, dodává skladbám charisma a ty nejsilnější momenty. Pokud se do dalšího studiového počinu zapracuje i na zajímavosti instrumentální stránky bude výsledek famózní!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.