OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Česká odpověď na americkou metalcoreovou vlnu nese název ACTION, což už mnozí zainteresovaní jistě velmi dobře vědí. Mé první setkání s touto kapelou proběhlo formou recenze jejich splitka s německými CROWLEYS PASSION, které na mě zapůsobilo příjemným dojmem, a jestliže jsem zhruba před rokem hovořil něco o naději, tak nyní, těsně po vydání regulérního albového debutu ACTION, můžu spokojeně prohlásit, že jsem se nemýlil.
Krátké klavírní intro otevírá bránu do světa, kde vládnou pouze těžké kytary a nespoutaná hudební agresivita. Už úvodní tóny skladby „The End“ jasně dokazují, že oproti více než rok staré nahrávce udělala kapela opět obrovský krok směrem vpřed. A to jak po stránce aranžérské, tak i po stránce zvukové . Z hostivařského studia vycházejí většinou zvukově kvalitně ošetřené nahrávky, ale produkce „Weeping Of Angels“ mi i na poměry tohoto zavedeného studia přijde jako nadstandardní. Nahrávka disponuje velice brutálním zvukem kytar, které melou vše, co jim stojí v cestě. Víceméně klasické a nikterak objevné riffy však v takovémto provedení dokáží někdy divy a jak se říká - účel světí prostředky. Nemá cenu kapele vyčítat, že v podstatě kopíruje své převážně americké vzory, když je dokáže kopírovat takovýmto výborným způsobem.
Svižně plynoucímu albu kromě podařeného zvuku vévodí i Milhauzovy bicí, které mu dodávají ještě větší drive. Dá se říct, že bicí jsou asi tou nejsilnější zbraní současných ACTION a dodávají jejich tvorbě tu správnou šťávu a konzistenci. V kombinaci se zničujícími kytarami je pak účinek stoprocentní. Žádné zbytečné a přehnané muzicírování ani snaha ohromovat novátorstvím. Nic z toho, nýbrž pouze sázka na co nejvěrnější podání své vize hudební brutality v kombinaci s tak nezbytnými prvky, jako jsou odpovídající intrumentální schopnosti, zápal pro věc a pochopitelně i špičková produkce. To myslím rozhodně není málo! Texty linoucí se z Martinova hrdla, jenž mi svou barvou hlasu místy připomene Johna Tardyho, se pak nesou na vlně typických témat pro silácké metalcoreové kapely.
Tohle se opravdu povedlo a když si odmyslíme neoriginalitu, tak tady máme pěkně našlápnutou a zatraceně tvrdou nahrávku. ACTION tímto ze sebe definitivně strhávají nálepku nadějné kapely a postupují o stupínek výš, do míst, které okupují zkušení mazáci.
Špička domácí metalcoreové scény!
8 / 10
1. Hell On Earth (intro)
2. The End
3. Dead To Me
4. Believe In This
5. Angel Face
6. Tears Of The Sun (intro)
7. Last Day Ever
8. Weeping Of Angels
9. Another Life Taken
10. Kingdom Of Hatred
11. ...From Ashes... (outro)
Silence Is The Enemy (2010)
Weeping Of Angels (2005)
Assassins of Oblivion (split s CROWLEYS PASSION) (2004)
Can Evil Be Beautiful (2002)
tphc (demo) (2000)
I já kvituji existenci podobné skupiny na české scéně s povděkem. Thrash metal-core, za který by se nemusela stydět ani leckterá zaoceánská grupa se sugestivním zvukem a kvalitním vokálem dává vzpomenout na modernější verzi newyorských nestorů thrash-coru PRO-PAIN. Se slovy jako „trend“ či „moderní vlna“ bych v případě ACTION příliš nešermoval, nalézám u nich mnoho z tradičních corových hodnot. Kvalitní, řemeslně odvedená práce s vývozním zvukem, bohužel nenacházím žádnou přidanou hodnotu, která by z „Weeping Of Angels“ udělala zajímavou věc i ze světového měřítka.
Ano, i já musím konstatovat, že ACTION jsou na české poměry až překvapivě zajímaví a moderní, přímo vystupují z šedivé masy běžného průměru a derou se vzhůru opíraje se sice o poněkud trendovou formu současného metalcoru, avšak zvládanou se značnou bravurností a podpořenou opravdu nadstandardní produkcí. Skupině se navíc nedá upřít, že se jim daří držet krok se světovou vlnou. Takže v jejich případě to není žádné chození s křížkem po funuse, jak to je v našich končinách bohužel běžné. Ještě tomu k dokonalosti něco chybí, snad vokální dotaženost, nějaký ten vybočující a obohacující motiv, aby to nebylo až tak tradiční, to všechno však doufám ještě přijde, protože potenciál je tu cítit veliký.
Brutálne znejúci materiál, no chýba mu pridaná hodnota - niečo, čo by ho vyčlenilo zo zástupu podobne znejúcich materiálov... Ale počúva sa to vážne dobre...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.