Počin „Sleep Of Reason“ Australanů THE ETERNAL sice pomalu ztrácí svěžest čerstvého pokrmu (album vyšlo už v září 2005), ale opomenutí této nahrávky nechci připustit, neboť THE ETERNAL se vyprofilovali do značně zajímavé skupiny, a přestože je zcela zřejmé odkud pánové čerpají svou neveselou tvorbu, prvky doomu jsou v jejich projevu velmi šikovným a působivým způsobem propojeny s vlivy staré gothic scény i pochmurností darkwave nálad. Paralely přirovnání ke kapelám jako PARADISE LOST, ale i ESOTERIC nebo KATATONIA se sice mohou zdát příliš nesourodé, přesto v sobě THE ETERNAL nesou bohatý rozsah poloh i nálad, které dovolují přirovnání i mnohem drastičtější.

Přestože počátky THE ETERNAL nebyly startem z nulové začátečnické prázdnoty, neboť kořeny minulého hudebního života hlavního tvůrce hudby Marka Kelsona sahají k v Austrálii zřejmě kultovní doomové skupině CRYSTAL DARKNESS, debut „The Sombre Light of Isolation“ nijak zvlášť oslnivý nebyl. Občasné polohy jakési gothic doom směsky snad až příliš smrděly kopírováním britské legendy PARADISE LOST (i po vokální stránce), takže například část skladby „A Cruel Misfortune“ jako by byla přímo ukradená z alba „One Second“. Náznaky stylové otevřenosti sice jakékoli kopírování zakrývaly, zatím to však postrádalo atmosféru a hlubší náladovost. Na „Sleep Of Reason“ už jsou THE ETERNAL mnohem působivější, přibylo temnějších poloh, akustiky a samplů, v mnohých pasážích skupina ještě zpomalila a zařadila se do pohřebního průvodu darkwave uplakánků. Album působí mnohem kontrastněji a přestože se v podstatě nejedná o nic jiného než o kombinaci několika tradičních stylových poloh, podařilo se zde dosáhnou onoho efektu, kdy míchání několika běžně užívaných prvků vytvoří po kompoziční i náladové stránce něco neotřelého až výjimečného. Kontrasty a střídání tempa vytváří pestrou kolekci, skladby se rozbíhají různými stylovými cestičkami, jejichž často jedinou tmelící hmotou je posmutnělá a melancholická nálada. Tak je například melodicky plynulá stavba skladby „A Dream´s End“ střídána temnou pomalou razancí na ostrých riffech stavěné „Beneath The Soil“, která utíká až kamsi k hutnému doomu vzor MY DYING BRIDE, následná vzdušná instrumentálka „Sleep Of Reason“ pak vše obrací zpět k melancholii.

Snaha o pestrost sice občas zavání lehkou křečovitostí a v jistém ohledu působí album jako trochu nesourodá kompilace, přesto ony neustále se měnící tempa, samplové podmazy a dokonce i rozdílné nazvučení nástrojů v jednotlivých kompozicích, to vše šikovně zakrývá občasné až přílišné citace některých vzorů. Stále se totiž objevují skladby, které jako by z oka vypadly KATATONII („Everlasting“) nebo novějším PARADISE LOST („Hollow Inside“), jejichž vliv je cítit asi nejvíce. Přesto i takto neoriginální polohu dokáží THE ETERNAL podat s velkou přesvědčivostí a přirozeností. Především pasáže, ve kterých se zjeví klavírní tóny, pak získávají na slušné emotivní síle. Přesvědčivé finále vytváří plazivá jemnost závěrečného opusu „Weight Of Empathy“, která je rozbíjena kytarovou výbušností kontrastující se zasněnými chóry a táhlou náladovostí syntetických zvuků. Je to brutální srážka líně se plazící nervozity kapel jako ESOTERIC s dusavě šlapajícím doomem vzor MY DYING BRIDE. Kontrast přikrytý poklicí smutných nálad, to jsou THE ETERNAL.