OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To bylo tak. Za devatero horami a devatero řekami, v zemi, které Česko se říká, žili kdysi pionýři. Ale nebyli to nějací obyčejní pionýři, byli to emo-coroví pionýři. GOODFOUL se jmenovali. A ti jezdili svými oři po té kotlině české a věnce vavřínové na hudebním poli sklízeli. Jejich doménou se stal ufňukaný chlapecký hlásek, který sudičky obdařily zvláštním kouzlem. Ve zpěvu melodickém nikdy neseděl, ale neseděl tak nějak zvláštně, svým výrazem jako by z jeho zpěvu na tisíce slz najednou kanulo a když na to přišlo, dokázal řvát tak mrazivě, že se vám na chmýří pod nosem začala tvořit jinovatka. A kde jsou ti pionýři teď? No děti nebudu vám lhát, jsou asi nenávratně v p…
Anebo že by ne?
Ne nejsou. Jen již nejezdí po té zemi české se stejným znakem na zbroji své. Pečeť GOODFOUL byla zřejmě asi nenávratně zlomena. Trůn byl rozdělen. Rytíři Zdeněk z Rechtoriku a Martin z Buchtele začali pod zástavou MOSSAMBIC budovat nové království. Kralevic Venca Fon Chodov se ještě nějakou dobu snažil udržet rozpadající se věhlas GOODFOUL, po tom, co však i poslední rytíř Jan z Dubna zběhnul pod zástavu druhé strany, začal i Fon Chodov sbírat nové věrné, a to již je epocha o níž budu nyní vyprávět. Epocha rytířské družiny zvané NASTY?.
Současná tvář NASTY? je vystavěna na soutoku emotivního hard core a elektronických, lehce industriálních podkladech, které ve větší či menší míře prorůstají do každé skladby. Po tom, co odešel ze skupiny DJ Kotchwi, zanechal kapele silný otisk elektronických smyček, kterých skupina využívá i nyní v jeho nepřítomnosti a možná i v o něco větší míře. Samply jsou v tomhle případě zbraň dvousečná, na jednu stranu skladby hodně ozvláštňují a do jisté míry tvoří mnohé z charakteru celého materiálu. Na druhou stranu jsou jisté postupy používány až nezdravě často a podobně. Velmi rychle si všimnete, že ten samý, i když hezký zvuk dýchání s respiračním efektem, které se vám tak moc líbí v jedné písničce, naleznete i ve skladbě jiné. Poněkud monotónně působí i fakt, že krom jedné, všechny písničky začínají právě samplem. Naštěstí jsou samply poměrně povedené a na české poměry i originální a osvěžující.
NASTY? se snaží útočit na citovou a emotivní stránku posluchače a do jisté míry se jim to daří. Skladby vykazují mrazivou atmosféru polárních motivů, které dokáží opravdu působivě zosnovat chladnou masáž vašich boltců ušních. Dalším dvousečným břitem, kterým na vás „Zlosten“ útočí, je vokál. Oproti GOODFOUL se z něho ledacos ztratilo, ale ne zcela. Vytratila se do jisté míry naléhavost a velmi uvěřitelná míra afektovaného patosu, jako by se zpěvák Venca životně trochu uklidnil, a to se promítlo i do jeho hlasu. Co bohužel zůstalo, je intonační nejistota v melodické poloze, která místy přepadává v nepříjemné falše. Například opravdu zajímavý nápad s cikánským bolestným vyznáním „Andro foros“ Vencův zpěv naprosto zabíjí. Tam kde by tento baladický experiment, v němž se mísí ambient a samply s folklorem, umocnil plný znělý hlas k dokonalosti, je jen slabý vokální odvar, který nezachrání ani druhá vrstva zpěvu nacházející se o oktávu níže.
Zvukový kabátec lze označit za velmi povedený, tam kde kytarové masivy mají být hutné a neproniknutelné takové opravdu jsou, zvukové domalovánky jsou taktéž precizně odvedenou řemeslnou prací. Zajímavých zvuků najdete uvnitř „Zlostenu“ opravdu spousty a přece neruší při poslechu, nepůsobí nadbytečně nebo účelově, ale spíš dotvářejí atmosféru. Lyrika je až na dvě výjimky česká a musím konstatovat, že abstraktnější, až surrealistické cáry myšlenek do hudby skvěle pasují. Ze skladeb jsem si asi nejvíce oblíbil snad nejzpěvnější věc pojmenovanou „Damien“. Celkově vzato zajímavý kotouč na české scéně, který si zaslouží pozornost.
Na tuzemské poměry zajímavý elektro-corový experiment s výrazným emotivním zabarvením.
7 / 10
Ven.C@
- vokál, kytara, samply
Vladis
- kytara, vokál
Tomáš
- basová kytara
Bob
- bicí
SP-505
- samply
1. Nitro
2. Ledový květ
3. Damien
4. Obzorem
5. Andro foros (Ojilo man dukhal)
6. Zlosten
7. Tou tmou
8. Away
9. Vzplanout...
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 49:18
Produkce: Pavel Brom a NASTY?
Studio: Ex-Avik
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.