OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tady máme další podzemní splitko, které tentokráte dorazilo až z druhého konce bývalé československé federace, konkrétně z Košic. O dvě strany vinylové desky se podělila dvojice extrémních kapel. Prvními jsou košičtí OBLITERATE a těmi druhými pro mě doteď neznámí úderníci slyšící na půvabné jméno MÄSO. Jak už u podobných nahrávek bývá zvykem, je velice zkoupá na stopáž a vzhledem k tomu, že se jedná o splitko vinylové, jste tak nuceni neustále postávat u gramofonu a obracet desku. Známé rčení praví, že dobrého bývá málo, ovšem otázkou je, jestli to platí i v tomto případě?
Vzhledem k tomu, že předchozí tvorba obou zainteresovaných spolků je pro mě neznámou záležitostí, porovnávání těchto počinů s řadovou tvorbou proto vynechám a soustředím se radši pouze na své bezprostřední dojmy nabité poslechem tohoto kotoučku.
Stálice východoslovenské scény OBLITERATE přinášejí vcelku konvenčně pojatou várku extrémně metalového řádění, kde si ruku podávají death metalové riffy s grindcoreovým běsněním. Čtveřice se vyžívá i v častých a hlavně nevyzpytatelných změnách temp, díky čemuž tak pětka skladeb vyznívá velmi agresivním a natlakovaným dojmem. V souvislosti s touto kapelou mě napadá už mnohokráte uvedený příměr s britskou legendou NAPALM DEATH, resp. s její starší tvorbou. Přesto však na mě běsnění OBLITERATE nepůsobí ani trochu archaicky. V podání této košické kapely máme co dělat s klasicky pojatou extrémní metalovou muzikou. Instrumentálně solidně zvládnout, dynamickou a nenudící.
6.5 / 10
Naproti tomu zvolenští MÄSO mě dokázali dost překvapit. Název kapely a hlavně nahrávky, který je mimo jiné vypůjčený z 8 let starého alba finských ROTTEN SOUND ve mě evokoval spíše obavy z dalšího goregrindového zvěrstva, které popravě moc nevyhledávám, avšak skutečnost byla úplně jiná. Po krátkém intru se prostřednictvím přenosky z reproduktorů sice vyvalí typická grindová sypanice smíchaná se španělskými motivy. Ta však rychle odezní a ke slovu se dostává titulní skladba, která se nese na poněkud odlišné vlně. Míchání hardcoreových postupů s chytlavými syntezátorovými motivy, které v některých momentech nemají daleko k tanečním plochám už skvěle zvládli například mostečtí CONTRASTIC hlavně na svém příspěvku k relapsácké kompilaci „Czech Assault“ z roku 2001 a to samé předvádějí i MÄSO. Dobře se to poslouchá a umím si představit i kvalitní živé provedené této produkce. Škoda jen, že nahrávka je tak krátká. Rozhodně by to v podobném duchu sneslo i delší počin.
7 / 10
http://www.don-roberto.sk/maso
Určitě jedno z těch kvalitněji provedených undergroundových splitek, které klišovitě řečeno žádné sbírce podobných záležitostí ostudu rozhodně neudělá. Případní zájemci by si ale měli pospíšit, protože edice tohoto vinylu čítá pouhých 500 kusů.
OBLITERATE:
Barbuch
- bicí
Borko
- kytara
Marcin
- basa
Tom
- vokály
MÄSO:
Mayo
- bicí, programování, sem tam zpěv
Mando
- basa, zpěv
Ľuboš
- kytara, zpěv
1. OBLITERATE:
2. We Kill Ourselves
3. The New Deal
4. A Mind (Not) Awaken
5. The Ball Season
6. MÄSO:
7. Šach-mat
8. You're Under Pressure
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.