Po dlouhé době se konečně naskytl důvod k výpravě do naší stověžaté matičky za účelem návštěvy reprezentativní bigbeatové akce. V útrobách Abatonu se sešla velmi zajímavá sestava na čele se švédskou death metalovou ikonou GRAVE a především nekompromisní death/grindovou výsypkou CRYPTOPSY, jenž ze Země javorového listu přijela prezentovat svoji novinku „Once Was Not“, dle mého ten vůbec nejlepší výlisek, který se na trhu v roce 2005 objevil.

Díky ztrátě orientace v temných uličkách kolem Palmovky dorážím do Abatonu s mírným zpožděním, a tak z první kapely HURTLOCKER stíhám pouze poslední skladbu a to ještě jen díky přítomnosti promítacího plátna v přízemí. Po průzkumu terénu zaujímám strategickou pozici na ochozu, kde jsem z ptačí perspektivy hodlal sledovat dění na pódiu po celý dlouhý večer. Druhá kapela – VESANIA s bicmanem Darayem (VADER) v sestavě si dala hodně na čas s přestavbou bicích (na pódiu se nacházely 2 soupravy, ta druhá byla samozřejmě Mounierova artilerie, tou dobou ale ještě pohřbená pod závěsem s emblémem CRYPTOPSY). Po mírném prostoji se tedy Polští hastroši navlečeni do kožených oblečků jali hustit do publika svůj klávesami podbarvený black/death. Ač se VESANIA snažila jak mohla, z reproduktorů na mě útočila pouze ostnatá zvuková koule a permanentní Darayův blastbeating. Jelikož se do konce setu vůbec nic nezlepšilo, nemůžu vystoupení druhých účinkujících posoudit jinak, než jako velmi rozpačité.

To už ale přichází čas na povinnou mattonku a samozřejmě na první skutečně zajímavou kapelu dnešního večera – brutal death metalové kombo ABORTED. Belgičané zaujali nejen živelnou prezentací své novinky „The Archaic Abattoir“, ale i přítomností útlé basistky, jejíž zelené pádlo bylo skutečně jen o chlup menší než jeho samotná krotitelka. Třetí kapela večera podala po všech stránkách suverénní výkon (zvláště pak zpěvák dával výtečné vokály), a tak zadumané ochozy i ryčící davy mastných mániček pod pódiem mohly být více než spokojeny. Jako další panáčci na holení přicházejí DEW-SCENTED a s nimi i jejich SLAYER inspirovaný thrash metal. Publikum však bylo naladěno na poněkud brutálnější notu a tak ani skladby jako „Soul Poison“ a „Cities Of The Dead“ z nejlepší řadovky německého kvintetu „Impact“ (2003) nezaznamenaly ani zdaleka takovou odezvu, jakou sklidili předcházející ABORTED. Pro pořádek ještě dodávám, že z aktuálního záznamu „Issue VI“ byly poctivě odehrány „Bled Dry“ nebo „Never To Return“.

GRAVE! Za hradbou bicích se usazuje Pelle Ekegren (jinak také COERCION), napravo si stoupá urostlý basák Fredrik Isaksson a vyzáblý kostlivec Ola Lindgren nedbale odhazuje nedopalek a s kyselým výrazem zaujímá své místo u mikrofonu. Pamatuji si, že před dvěma lety, kdy jsem švédskou legendu viděl naposledy (bylo to v Brně v rámci tour s EXODUS) se tvářil naprosto stejně rezignovaně a odtažitě. Důležitý však není výraz tváře nýbrž hudba, která tento večer v případě GRAVE mluvila skutečně za vše. Stockholmská stálice předvedla reprezentativní výběr napříč všemi záznamy, které na přelomu devadesátých let psaly základní kapitoly švédské death metalové historie. Abatonem se rozlehly bez přehánění kultovní kompozice jako „Into The Grave“, „…And Here I Die“, „Turning Black“ a samozřejmě famózně odehraná koncertní tutovka „You´ll Never See“, titlesong druhého velkého alba z roku 1992. Snad jediným stínem na vystoupení GRAVE byla jeho délka, která přesáhla pouze půlhodinovou hranici a to ještě jen o několik málo minutek. Nadržený zástup příznivců tak svoji chuť na pravý skandinávský kov smrti dokonale ukojil až u promotion stánku kapely, ze kterého během chvilky mé přítomnosti zmizelo hned několik kompaktů.

Pak už ale padá opona a bicí soupravička Mr. Mouniera se ukazuje v celé své kráse. Spolu s několika zvědavci se nakláním přes zábradlí a sleduji Floovo nářadíčko v akci při příležitosti krátké sypací rozcvičky. Rychle vylévám do svých vnitřností už bůhvíkolikátou kyselku a spěchám na svoji pracně vydobytou pozici, neb všemi očekávaná hvězda večera pomalu ale jistě nastupuje na plac. Pozornost velké většiny příznivců se jistě soustředila na rozčepýřenou postavičku v dlouhém koženém kabátě – ano, to přichází Lord Worm, po dlouhých letech slavící návrat do své domovské kapely. A návrat to byl se vším všudy vynikající. Wormovi sice seděly trochu více starší skladby z prvních dvou zvířecích opusů „Blasphemy Made Flesh“ a „None So Vile“ (mohli jsme zaregistrovat „Graves Of The Fathers“ nebo „Phobophile“) ale ani zbrusu novým položkám z „Once Was Not“ nechyběla potřebná vokální šťáva. Mimochodem, presentaci novinky Kanaďané pojali vskutku velkoryse a potěšili rovnou pěticí skladeb (konkrétně se jednalo o „Endless Cemetery“, „The Pestilence That Walketh In Darkness [Psalm 91: 5-8]“, „Adeste Infidelis“, „The Frantic Pace Of Dying“ a neskutečnou sypanici „Carrionshine“). Éru, kdy mikrofon pevně třímal ve svých pařátech Mike DiSalvo reprezentovaly dva úryvky ze čtvrtého velkého alba „And Then You´ll Beg“ („We Bleed“ a „Back To The Worms“). Lord Worm působil velice sympaticky, v přestávkách mezi skladbami vystupoval velmi civilně, v průběhu hry však neustále poletoval po pódiu, nešetřil nejrůznějšími teatrálními gesty a plnými hrstmi rozhazoval nadšení z návratu do CRYPTOPSY.

Celkově nemůžu hodnotit pražskou zastávku „The Domination Tour 2006“ jinak, než jako velice vydařenou. Zvláště poslední dvojice účinkujících předvedla podívanou, na kterou se jen tak nezapomíná. Inu, ještě druhý den mi v uších znělo všech 15 Floových činelů i kakofonická „ear-ripping leads“ z tyrkysové hvězdice Alexe Auburna. Ještě jednou: strhující koncertní zážitek!