OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bojíte se hadů? Nebojte, vždyť my středoevropané se s nimi naštěstí moc často nesetkáváme. V jiných oblastech světa to však bývá trochu jinak, například v Západní Virginii asi určitě. A odtud pochází trio BYZANTINE, které se nám na svém druhém albu pokouší prezentovat svoje „hrátky s hady“. Skupina by asi chtěla, aby z jejich alba „And They Shall Take Up Serpents“ čišela dusivost velkého škrtiče, aby vám nahrávka sebrala kyslík a poslala vás do kolen, ale vybrala si k tomu plazy, které dobře známe, hady jejichž sílu snad všichni dokáží odhadnout a tak se najde asi jen málo nepřipravených posluchačů, kteří by se takto cíleným útokem nechali překvapit. Ti hadi se totiž rekrutují ze dvou běžných čeledí, vyskytujících se v různých mutacích po celém světě, a to jsou thrash a metalcore. Šlechtitelskou práci však BYZANTINE trochu podceňují, a tak na nás posílají už z dálky identifikovatelné jedince druhu PANTERA (např. „Taking Up Serpents“), MACHINE HEAD (třeba „Ancestry Of The Antichrist“) nebo FEAR FACTORY („Salem, Ark“). Přesto je třeba se mít na pozoru, neboť z každého tracku na vás vybafne jiná syčící potvora, až se vám z té pestrosti druhů může zatočit hlava, a je třeba si dát pozor i na některé zmutované jedince, jako je například „Justicia“, kde je na silné rytmické tělo škrtiče PANTERA naklonována agresivní kytarová jedovatých LAMB OF GOD.
Těžko něco vytýkat zvukové stránce. Z hutně, ale jasně znějících kytar a výrazně dynamického soundu bicích čiší téměř stejná důrazná síla jako například z alba „Far Beyond Driven“ jejich zjevných vzorů PANTERA. Navíc se zpěvák Ojeda, až na občasné melodické výstřelky, opravdu hodně snaží stylizovat svůj vokál do polohy blízké Philipu Anselmovi. Jeho projevu to bohužel hodně ubírá na zajímavosti, ale vokál je to rozhodně přesvědčivý, řekl bych přímo nadstandardní. V prezentaci, instrumentálním podání a zpracování se jen těžko dají hledat chyby. Podle mě jsou však BYZANTINE až příliš zahleděni do svých vzorů. Mám hodně rád starší PANTERU, albům „Vulgar Display Of Power“ a „Far Beyond Driven“ bych i dnes dal nějakých 8,5 bodu, deska „...And They Shall Take Up Serpents“ se často hodně blíží právě této hudbě, bohužel zde není ani polovina nápadů a zajímavých momentů, celkové vyznění tedy ztrácí na působivosti. Zapomeňte každopádně na pověry o slizkosti, studenosti a vlhkosti hadího těla. Ten kdo někdy hada skutečně v ruce držel moc dobře ví, jak hebká a suše teplá je jeho kůže, jak měkce ohebné je jeho tělo a jak temně jiskřivé má oči. BYZANTINE jsou také takoví, velmi ohební a přizpůsobiví ve své prezentaci hudebních inspirací převzatých od agresivně útočících druhů, ale jen vlažní v ukázkách vlastní šlechtitelské práce. A tak je ten jejich had trochu podivným hybridem, který jako jedinec sice samostatné označení snese, jeho jednotlivé tělesné části však ničím novým nepřekvapí.
CD k recenzi poskytli Day After records
BYZANTINE jsou skupinou, která spíše než k dnes modernímu pojetí obrací svoji směsici thrash a metalcoru zpátky k minulosti a hledá inspirace v klasickém stylu. Slyšet je především starší PANTERA. Úrovně svých vzorů ale BYZANTINE zdaleka nedosahují.
6 / 10
Chris “OJ” Ojeda
- vokál, kytara, piáno
Tony Rorhbough
- kytara, basová kytara
Matt Wolfe
- bicí, akustická kytara
1. Justicia
2. Taking Up Serpents
3. Jeremiad
4. Ancestry Of The Antichrist
5. Temporary Temples
6. Five Faces Of Madness
7. Red Neck War
8. Pity None
9. The Rat Eaters
10. Salem, Ark
...And They Shall Take Up Serpents (2005)
The Fundamental Component (2004)
Broadmoor (EP) (2003)
2000 - 2001 Demo (2002)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Prosthetic Records / Day After
Stopáž: 48:25
Produkce: Charles A. Fisher a BYZANTINE
Studio: 101 Productions, Sissonville, WV
Poměrně osobitá thrashmetalcoreová partička, která se v záplavě jejich uniformních kolegů rozhodně neztratí. Narozdíl od nich totiž neopisují švédskou scénu, ale své vzory mají v thrashové elitě 90tých let (Pantera, Machine Head, Fear Factory) a kromě toho také velmi zpestřují svou hudbu občasným zapojením akustické kytary nebo piána. Skvělá sóla, změny tempa atd. Kvalitní kousek
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.