ORCHESTRA, ryze instrumentální houslové tornádo, které plení kluby na Sušicku, spojuje několik rozdílných světů v jednom unikátním spojení bicích nástrojů a houslí. Prvním světem je alternativní rock, který, ačkoliv jsou jediným strunným nástrojem ve skupině housle, silně dýchá z jednotlivých skladeb, a druhým je pole klasické hudby, kde zvláště vlivy některých českých mistrů jsou slyšet velmi zřetelně. V neposlední řadě tu máme folklórní prvky, které spoře, ale přece jen, probleskují přes mlhu z houslových efektů. Vzniká tak nekonvenční fúze s osobitým rukopisem, která má kořeny zapuštěné v konzervativní minulosti a skvělé instrumentaci, na druhou stranu svým podáním je velmi současná a rozhodně u ní nalézám bohatý bitevní arzenál pro získání posluchačstva napříč žánrovým spektrem.
Jak již jsem nadhodil, housle jsou v mnoha fragmentech zefektované, což silně dotváří odér současného a lehce nadčasového hudebního zážitku. Smyčcový čaroděj Martin Vlk navíc používá efektovou smyčku, kam si při živém hraní „live“ nahrává podklady a ihned si je pouští, takže zde nezřídka naleznete několik houslových vrstev na sobě. Za samostatnou zmínku stojí instrumentální výkony, zvláště pak bicí skýtají nesčetně zajímavých kousků z dílny bubeníka Jiřího Pláničky s tendencí sunout místy souhru s houslemi do hudebně vtipných protirytmů a mezirytmů, kdy si housle i bicí jakoby odděleně hrají na svém vlastním písečku, ale přesto mezi nimi vzniká shoda.
Tak a teď k nedostatkům. Prvním je zvuk, na kterém je slyšet, že se trochu šetřilo. CD obsahuje dva druhy nazvučení bicích, z nichž jeden je ucházející a druhý zavání garážovým fušerstvím, které se k tomuto druhu hudby opravdu nehodí. Kde by výsledek měl být vybroušen do křišťálového lesku, aby vetkal pečlivě vkládané hudební motivy do strhující tapiserie se zářivými barvami, tam je spousta hudebních nedodělků, hlavně ve zvuku bicích, ale jak jsem již předeslal, nejedná se o celé CD. Druhou nevýhodou je frekvenční rozsah houslí, který nevyplňuje dost prostoru na to, aby vás plně obklopil a byl zcela plnohodnotným nástrojem i ve své sólové verzi. Tady vidím chybu, v tomto případě hlavně ve studiové práci, kde si dokážu představit, že by ze zvuku houslí šlo vytvořit mnohem majestátnější a širší hradbu. Potenciální nebezpečí do budoucna u ORCHESTRY nacházím v opakování některých nápadů, které tu a tam pociťuji již na dnešní tvorbě – pokud se dokáží vyvarovat výše zmíněných nešvarů, troufám si říci, že s dobrou produkcí v zádech by se toto duo mohlo stát jedním z mála úspěšných vývozních muzikantských artiklů České republiky.
Jednotlivé skladby asi nemá cenu hluboce a dlouze rozpitvávat, to se prostě musí slyšet. Seversky až zimně působící pohádková „Eeren“ předává žezlo šeptavému a ševelivému hudebnímu dialogu „Tichý rozhovor“, který střídá duchařské intro ke skladbě „Šťastné duše tančí“, která v několika místech připomíná hru na ústí skleniček. Pátým trackem je valivá, ale přitom svižná „Tsunami“, po níž tu máme houslový experiment „Model didgeridoo“, v němž Martin Vlk emuluje zvuk tohoto oblíbeného etnického nástroje. Celé promo uzavírá dvouvětý historický exkurz „Barok’s not dead“. V tomto mladém nadějném duu vidím budoucí dravou štiku ve vodách české alternativy a se zálibou budu sledovat její rejdy, které doufám rozvíří stojaté tuzemské rybníky.