Stěží bychom v diskografii KATAKLYSM hledali důležitější záznam než je „Temple Of Knowledge“. Třetí díl je neoddiskutovatelným vrcholem mocné triologie, zároveň však labutí písní a tečkou za první epochou v historii kanadských hyperblasters. Kapela pak získává novou tvář a začíná psát docela jiný příběh, který s tím původním už nemá mnoho společného. O tom však zase někdy příště, dnes nás čeká návštěva útrob „Chrámu Znalosti“, kde byla před celými deseti léty stvořena jedna z nejpůsobivějších scenérií v dějinách extrémního umění.

Jen málokterá personální avantýra se na vyznění kapely podepsala tak výrazně, jako odchod Sylvaina Houdeho z řad KATAKLYSM. Do té doby těžce nonkonformní brutal deathmetalová úderka notně pozbyla na své radikálnosti a po ztrátě výtečného vokalisty začala pomalu ale jistě konvertovat k přijatelnějším stylovým polohám. Mnozí „die hard“ příznivci to kanadským dřevorubcům nikdy neodpustili a jejich pozdější tvorbu s Mauriziem Iaconem u mikrofonu již ignorovali, v horším případě pak vytrvale zatracovali. Můj názor se nachází někde na pomezí obou myšlenkových proudů, stará tvář kapely je mi sice mnohem sympatičtější, nicméně i novější záznamy jako „Epic“ (The Poetry Of War) nebo „Shadows & Dust“ stojí v mém žebříčku oblíbenosti velmi vysoko.

„Temple Of Knowledge“ je tématicky rozdělen na tři hlavní bloky – „The Transflamed Memories“, „Through The Core Of The Damned“ a závěrečnou „Era Of The Aquarius“. Z hlediska hudební náplně však mezi nimi výraznějších diferencí nehledejte. Naopak společných bodů mají požehnaně – pokud bychom chtěli vyzvednou ty nejpodstatnější z nich, musíme bezpodmínečně jmenovat technickou vytříbenost, energičnost a hlavně bezbřehou obhroublost. Za poslední jmenovanou charakteristikou stojí především „sick“ zpěv Sylvaina Houdeho (některé backing sípění má na svědomí i Maurizio Iacono), který na „Part III“ rozehrává skutečně neslýchanou one-man show. Jako ukázkový příklad Sylvainových hrdelních dovedností může sloužit skladba „Beckoning Of The Xul (Segment II – In The Midst Of The Azonei´s Dominion)“, kde v plné obludnosti defiluje celý zástup nepochopitelně znetvořených hlasových poloh a bizarních vokálních kreací. Na opačném pólu, než se nachází nestravitelný zpěv a schizofrenní rytmika, stojí vyloženě chytlavé party, jenž mají ambice oslovit i náročnějšího vyznavače líbivých melodií. Důkazy bez problémů zajistíte ve třetí skladbě „Point Of Evanescence (Segment III – Of Sheer Perseverance)“ a zejména pak v sedmičce „The Awakener (Epoch I – Summon The Legends)“, esenciální to složce koncertních setů KATAKLYSM. Příjemné kytarové linky a vznosná sóla jsou koneckonců součástí každé skladby, ostatně i na pozadí takové rubanice jako je „The Unholy Signature (Segment I – Utterly Significant)“ se objevuje výrazný melodický motiv.

Monstrózní soundtrack k přírodní katastrofě „Temple Of Knowledge“ letos oslaví už desáté výročí ode dne svého vzniku, tedy dost na to, aby se podobně jako stovky a stovky jiných nahrávek pomalu začal ztrácet pod neúprosným příkrovem zapomnění. Jenže chyba lávky, třetí část kataklysmatické ságy neztratila za ta léta ani gram na své přesvědčivosti, a stejně tak jako v roce 1996 působí i dnes svěže a nesmírně aktuálně. Nejlepší album KATAKLYSM a zároveň jedna z nejextrémnějších záležitostí, kterou kdy okrajová deathmetalová subkultura zplodila.