Ačkoliv byl za doménu polské metalové potažmo tvrdě rockové scény dlouhá léta považován death metal a k němu přináležející spolky jako VADER, BEHEMOTH a další, vývoj posledních let ukazuje, že také ostatní žánry netrpí kvalitativním deficitem. A vedle již poměrně zavedených kolegů jako např. SATELLITE či NAAMAH jsou toho RIVERSIDE v doméně progresivního rocku a art rocku dokladem.

V pořadí již druhá nahrávka přirozeně pokračuje ve šlépějích předchozího alba a typický náladotvorný rukopis debutu dokázala kapela rozvinout do šíře a barevnosti a odstranit tak dřívější drobná zaškobrtnutí či nejistoty. „Second Life Syndrome“ tak i nyní prezentuje velmi niterný hudební svět, který opět staví na silné atmosféře a přitažlivých, přesto ne banálních motivech a art rockové zasněnosti sobě vlastní, jenž pouze vzdáleně upomíná na někdejší přímočařěji podanou inspiraci PINK FLOYD. Technická komplexnost progresivního rocku, které se REVIRSIDE ani zdaleka nevyhýbají, v jejich podání naštěstí nesklouzává do samoúčelných instrumentálních celků bez logických vyústění, nýbrž ctí přirozený hudební vývoj skladby a podřizuje se jeho struktuře. Hudebníci dokáží i na ploše desetiminutových kompozic vyprávět stále poutavý příběh složený ze střípků dílčích melodických motivů a vtisknout hudbě potřebnou variabilitu a nenudit.

Jednotlivé hudební prvky a složky jsou tak skloubeny do velmi harmonického celku, který netahá za uši, ale dokáže velmi jemně přecházet od rozsáhlých imaginativních ploch ke komplexněji pojatým instrumentálním polohám s mnohdy výrazným nádechem psychedelie („Dance With The Shadow), u nichž ke slovu přichází ostřejší kytary a nápaditá rytmika vkusně doplněná klávesami, piánem či takřka nenápadně zakomponovanými samply a rytmickými smyčkami. Ostatně RIVERSIDE skutečně nepatří mezi ty progresivně rockové kapely, které by sázely na prostoduchá patetická a „načinčaná“, aranžmá, ačkoliv by charakter prezentované hudby mohl k této cestě svádět. Jejich um spočívá v úsporném využití všech základních nástrojů a citlivě pojaté práci se zvukem, jehož celková úroveň sice nedosahuje vycizelovanosti krajanů SATELLITE, ovšem živelné a emocemi prostoupené hudbě dodává potřebnou organičnost a vzdušnost. Ve srovnání s debutní nahrávkou pak postupuje o mnoho úrovní výše.

Výrazný kvalitativní posun je zřejmý nejen po stránce instrumentální a kompoziční, ale současně i vokální. Na poměry žánru neotřelý a naléhavý projev Mariuzse Dudy výtečně sekunduje nástrojovému obsazení a vokalista na „Second Life Syndrome“ plně využívá svůj bohatý výrazový rejstřík, který sebejistě lavíruje od „drsněji“  pojatých poloh („Artificial Smile“) až po jemně se vznášející melancholický hlas v takřka éterických baladách „Conceiving You“ nebo „I Turned You Down“.

Po prvních nejistých krůčcích RIVERSIDE směle dokazují, že potenciál naznačený na předchozí nahrávce nebyl jen přelétavým šepotem ve větru. „Second Life Syndrome“ se prezentuje jako vyzrálé album, která směle obstojí v konkurenci již služebně starších kolegů a v mnohém je bez jakékoliv polemiky překonává. A přestože v zásadě neobjevuje nové horizonty, jako jedna z mnoha opět dokazuje, že i nadále existuje dostatečný prostor pro osobitě pojatou hudbu, která ke skutečné působivosti nepotřebuje pozlátko vyvoněné produkce a přetechnizované instrumentace, ale staví na až na někdy naivní upřímnosti a čistých emocích. A ty RIVERSIDE bezesporu nepostrádají.