Jedno z nejočekávánějších tvrdě rockových alb letošního jara vydávají právě Američané ATREYU, kteří jsou stále poměrně aktuálními objevy minulých dvou sezón a reprezentují agilní vydavatelskou stáj Victory Records. Jejich minulá deska „The Curse“ slavila před rokem či dvěma ve Spojených státech obrovský úspěch a kapelu tak vyhoupla do čela zájmu rockových fanoušků. ATREYU jsou kalifornská new-metalová formace, v jejímž hudebním výrazu naleznete jak odkazy na skandinávský melodický thrash metal, tak na přístupnější formu amerického emo/hc. Na rozdíl třeba od KILLSWITH ENGAGE nebo LAMB OF GOD, což jsou podstatně těžkotonážní soubory, těžiště muziky ATREYU leží spíš na přístupnější zpěvnější části jejich tvorby.
Novinka „A Death-grip On Yesterday“ je dle očekávání o trochu mírnější a zároveň přístupnější širšímu posluchačskému spektru než předchozí tvorba této kapely. Při srovnání s dravějším předchůdcem „The Curse“, na kterém se ATREYU představili v několika rozdílných polohách a více ve svém stylu putovali mezi extrémy, je nové album usazenější, operuje spíše v jedné rovině, která je více perfekcionisticky vypilovaná, ale zároveň plošně svou energií tolik nebortí jako nejtvrdší vypalovačky z minulosti. ATREYU se zaměřili zejména na melodie a aranžerské propracování svého typického výrazu. Tam, kde se dříve ve změti téměř nepřehledných krvelačných riffů leskly perly typu „Right Side Of The Bed“ nebo „Remembrance Ballad“, jsou dnes tyto skladby brány jako odrazový můstek pro vznik současných písní. ATREYU tak nalézají svůj definitivní výraz, možná se tomu dá říct i svou vlastní dospělost. Na novince není jediná vysloveně slabší skladba, všechny obsahují zajímavé kytarové postupy, rozmanité vokály obou zpívajících (Varkatzase často doplňuje i bubeník Saller), nápadité a chytlavé momenty. Nové písně často působí díky bohatému aranžerskému vkladu vrstveně a do definitivní nádhery narůstají s přibývajícím časem – viz poslední skladba „Untitled Finale“.
Zatímco úvodní „Creature“ a třetí „Our Sick Story“ reprezentují spíše nářezovější polohu ATREYU, kteří se ještě s nostalgií ohlídnou k minulosti, jsou sebevědomé hitovky „Shameful“ a „Ex´s And Oh´s“ definitivními skladbami kapely, která jasně ví, kam míří. Skvostem je atmosférická „The Theft“, která se svou rozvláčnělostí a pozvolna narůstajícím gradováním vymyká všem ostatním skladbám na této desce. Dusivá „Your Private War“, ve které je Varkatzasův chraplavý vokál velmi anselmovský a riffy nekompromisně bortí zahnilé stěny dávno opuštěného továrního skladu, později vytryskne v strhující a velmi melodický emo-refrén. Nový ATREYU zkrátka i v těch emocionálně nejvyhrocenějších momentech nabízejí profesionálně kontrolovanou nenávist. Svěží heavy metalový větřík „My Fork In The Road (Your Knife In My Back)“, aneb jak se ze starého dá udělat nové, pro změnu obsahuje povedené kytarové momenty, které mi připomínají kontroverzního zrzouna Davea Mustainea z MEGADETH, což nahrává myšlenkám, že je v budoucnu u ATREYU větší možnost přeskupování ke kapelám ovlivňovaným ryzí heavy metalovou klasikou.
A můj názor na toto téma je takový, že by to nebylo vůbec špatné.