Personální mix progresivně rockové smetánky je tu s novým kotoučem, jenž nese název „Free“. Už jen výčet jmen podílejících se na projektu OSI slibuje unikátní hudební pochutinu, neboť ona jména sama o sobě jsou jistou zárukou. A co nás na stříbrném disku od tohoto výběru z vyvolených čeká? Novinka je o poznání méně „dreamová“ a technická, avšak kvituji s povděkem, že je mnohem emotivnější, písničkovější a zábavnější než její předchůdce. Co však zůstává velmi podobné jako na albu „Office Of Strategic Influence“ je ledový dech, kterým OSI dýchají.

„Free“ je brilantně vybroušeným hudebním diamantem. Trochu chladným, ale o to skvostnějším šperkem, který vás očaruje svým oslnivým leskem a dokonalými proporcemi. Jeho krása však není až tak bezcitná, jak by se mohlo zdát a spočívá hlavně v mravenčí a řemeslně dokonalé studiové práci, která albu dává andělská křídla jež ho vynášejí do nebeských výšin. Oproti minulému počinu „Office Of Strategic Influence“ se rozhodně ubralo na tvrdosti a instrumentálních masturbacích, ale přidalo na písničkovosti. Vše je z mého pohledu v tomto případě ku prospěchu věci. Album se navíc nakrucuje v mnoha polohách, od katatonicky metalových feelingů po popové kytarovky. Prim hrají opět naprogramované klávesy, samplíky, syntetické ruchy a geniálně zabarvený hlas Kevina Moora. Ten frázuje jakoby mimochodem, jakoby se vlastně nic nedělo a on se nudil v nějakém sterilním a nezáživném snu – to vše v jeho hlase je. Jenže. Ono se něco děje a vy jeho statický a poněkud unylý projev hltáte i s navijákem. Na první poslech zaujme třetí skladba alba „Go“, kterou jsem si hned napoprvé zamiloval, což se mi již velmi dlouho nestalo. Zde pestře prokvétá studiová práce, od strojově nasaplované bicí soupravy až po papundeklový dancefloorový zvuk a motiv z počátku devadesátých let. Takových lehce nerozpoznatelných studiových kudrlinek tu je ale mnohem více, například v titulní skladbě „Free“ nenápadné rytmické samplíky, foukající kytarám do plachet mnohem větší šlapavost. Další písnička, na kterou bych chtěl upozornit, je čtvrtá „All Gone Now“, která svým začátkem silně upomíná náladovost švédských letargiků ze skupiny KATATONIA. Za ní se nachází krápníkový chlad v podobě skladby „Home Was Good“ protkaný ambietními průsaky a zlomeně přemýšlivou atmosférou. Silně odlišující je i poslední věc, připomínající jiné velikány, v tomto případě nikoliv z jezera metalového mainstreamu, ale z oceánu popových stálic. Tou písničkou je „Our Town“, doprovázená pouze akustickým šmrdláním na kytaru a občasným kytarovým efektem, pocházejícím z líhně countryovek. Po každé stránce, včetně vokálu, má „Our Town“ feeling R.E.M.

„Free“ překvapilo. Příjemně poslouchatelná rocková, místy až pop rocková práce, podpořená důmyslnou producentskou silou, si dle mého dokáže najít své posluchače napříč žánrovým spektrem. Ve své náručí album „Free“ objímá střípky z mnoha dalších žánrů, které jsou pinzetkou nasázeny do barevné majestátní, a přece velmi civilní, vitráže z níž se tají dech.