OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že norští temnotáři AETERNUS pilně připravují v grieghallenských kobkách svůj šestý opus, si havrani krákorali už před více než rokem a půl. Hlavní myslitel souboru Ares tenkrát vytruboval do světa, že nové dílko „Revolution 9“ se dostane z veleznámých bergenských studií na světlo denní již na konci roku 2004. Ovšem, jak už to v podobných případech často bývá, smrtelník míní a okolnosti mění. Zbrusu nový obsidián tak můžeme posoudit až nyní, navíc pod úplně jiným názvem „Hexaeon“ a aby toho nebylo málo, o jeho uvedení na trh se nepostarají avizovaní Nocturnal Art Productions, nýbrž poslední dobou hodně expandující Dark Essence Records.
Během pobytu ve studiu si Ares občas odskočil mezi média aby informoval, že nový materiál bude znamenat výraznější odklon od death metalu, ba co víc, celkově se ponese ve znamení pro kapelu ne právě typických experimentů. Cožpak o to, AETERNUS nikdy nebyli vyloženě konzervativní společností, za svoji kariéru si prošli určitou stylovou proměnou, nicméně na posledních nahrávkách působili dojmem, že v zemitém dark metalu našli svůj spolehlivý přístav, který budou opouštět jen velmi neradi. Že to s proklamovanou revolučností nebude až tak horké je jasné už po prvním poslechu, „Hexaeon“ totiž navazuje přesně tam, kde skončilo předcházející dílo „A Darker Monument“ a s výjimkou četnějších exkurzí do minulosti nenabízí zhola nic neočekávaného či překvapivého.
A vlastně je to tak dobře, neboť tahle ne zrovna typická směska black metalu (pozor, pouze okrajově) a death metalu spíše zaoceánské provenience vyznívá v podání norské trojice velmi neotřele a svojsky. AETERNUS našli, jako jedni z mála vyvolených, svůj styl a jsou mezi desítkami konkurenčních kapel rozpoznatelní již po několika málo taktech. Dozajista tomu napomáhá i nezaměnitelná okultní atmosféra, která je v tvorbě norských mystiků hmatatelná už od samých počátků jejich existence. Na „Hexaeon“ se Ares a spol pokusili o syntézu nové tváře kapely (počínaje vydáním „Ascension Of Terror“) se staršími fragmenty, dejme tomu z doby zatím vrcholného příběhu „Shadows Of Old“ (1999). O tom, že to byl krok správným směrem přesvědčují zejména odsýpající „Christbait“ a „In The 3rd Dwells Oblivion“. Zajímavým tahem je naopak zařazení atmosférické položky „The 9th Revolution“, za níž stojí mozek druhé nejdůležitější postavy AETERNUS – V´gandra (dlouholetý člen HELHEIM, taktéž odjel jednu koncertní šňůru s dalšími Vikingy EINHERJER).
„Hexaeon“ bezezbytku reprezentuje současnou podobu tvorby AETERNUS. Pokud jste si oblíbili „A Darker Monument“, zcela jistě vám padne do oka i aktuální sbírka. Nečekejte však žádné progresivní eskapády, ale „pouze“ poctivou práci podepřenou léty praxe v oboru.
„Hexaeon“ bezezbytku reprezentuje současnou podobu tvorby AETERNUS. Pokud jste si oblíbili „A Darker Monument“, zcela jistě vám padne do oka i aktuální sbírka. Nečekejte však žádné progresivní eskapády, „pouze“ poctivou práci podepřenou léty praxe v oboru.
7 / 10
1. The Darkest Of Minds
2. GodHead Charlatan
3. The 9th Revolution
4. In The 3rd Dwells Oblivion
5. Hexaeon
6. Punished
7. Ageless Void
8. Christbait
9. What I Crave
Hexaeon (2006)
A Darker Monument (2003)
Ascension Of Terror (2001)
Burning The Shroud (2001)
Shadows Of Old (1999)
Dark Rage (7" EP) (1998)
...And So The Night Became (1998)
Beyond The Wandering Moon (1997)
Dark Sorcery (EP) (1995)
Walk My Path (demo) (1994)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Dark Essence Records
Stopáž: 33:45
Produkce: Pytten
Studio: Grieghallen Studios
Aeternus mě vždycky dost bavili a pokračují v tom i na letošní placce
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.