Jsou desky kvalitní, které vás dokáží nějakou dobu těšit, ale vy se k nim postupně vracíte méně a méně. Jsou i desky legendární, které si opakovaně po léta pouštíte a pak jsou desky zásadní, které nesmazatelným způsobem promluvily do formování hned několika žánrových proudů a dodnes jsou uctívány jako téměř nedotknutelné modly. Ačkoliv z dnešního hlediska můžou představovat už jen krásnou vzpomínku na léta minulá, stále si při jejich poslechu vybavíte dobu, ve které vznikaly a nostalgicky a v mnoha případech určitě i pod dojmem vzpomínek neprávem řeknete, jaké že to tenkrát bylo skvělé a že dnes už nic takového přelomového nemůže vzniknout.

Nerad bych se hádal, ale jsem si skoro zcela jist, že nejčastěji předělávanou metalovou skladbou je právě „Scum“, titulní to vál z této nezapomenutelné kolekce, která ve své době představovala to nejdivočejší a nejextrémnější, co se v muzice dalo vytvořit. Britští NAPALM DEATH ještě před vydáním své debutní desky platily za jednu z nejtvrdších band pohybujících se na místní hardcoreové scéně a vznik takovéto nespoutané nahrávky byl jen otázkou správného načasování. Zajímavostí na „Scum“ je hlavně fakt, že je rozdělen na dvě poloviny, z nichž každou s výjimkou bicmena Micka Harrise nahrála jiná sestava.

První polovina vznikla v srpnu 1986 a podíleli se na ní: Mick Harris (bicí), Justin Broadrick (kytara) a Nick Bullen (basa + zpěv). Na zvuku kapely je ještě jasně rozpoznatelná její hardcoreová minulost, kdy jednotlivé rychlé skladby tvoří hlavně tvrdší punkové riffy a tempa, které se střídají mnohokráte s ultrarychlými sypačkami. Délka songů málokdy překročí dvojminutovou hranici. Kombinace takovýchto hudebních postupů ve spojení s nepříčetným Bullenovým řevem bylo na svoji dobu učiněné šílenství a zrovna zde můžeme hledat počátky žánru zvaného grindcore, ze jehož základní stavební kámen lze považovat právě toto album. „Scum“ jsem si právě za účelem sepsaní této recenze pustil po několika letech a stále jsem velice mile překvapen jen minimální archaičností tohoto díla. Pravda, stigma poloviny 80-tých let – období, kdy se mnohé metalové proudy teprve formovaly – je v jeho libozvučných tónech jasně patrné, „Scum“ totiž doslova dýchá dobou džísek a metalových nášivek, ale ostří jeho brutality a divokosti ani těch dvacet let nedokázalo otupit.

Druhá část byla pořízena o několik měsíců později, v květnu 1987 rovněž v birminghamském studiu Ritch Bitch, o což se zasloužila tato čtveřice: Mick Harris (bicí), Lee Dorian (zpěv), Bill Steer (kytara) a Jim Whitely (basa). Projev kapely, ač to ve své době mohlo znít takřka neuvěřitelně, je ještě divočejší, ještě brutálnější, ještě zběsilejší… Délky skladeb byly zredukovány na nejnutnější minimum a vše bylo podřízeno jedinému cíli – maximálně zničujícímu zvuku, který stanovil nové hranice hudebního extrému. Hlas Lee Doriana byl ještě nepříčetnější a psychopatičtější, než jeho předchůdce a i díky němu jméno NAPALM DEATH vzbuzovalo oprávněné obavy. Jestliže první část „Scum“ je ukázkou soudobého extrémního hardcore, pak ta druhá už je nefalšovanou demonstrací nového žánru – grindcore. S hardcorem a punkem má tato hudba společné už pouze složení nástrojů. Tímto albem na sebe NAPALM DEATH dokázali strhnout i pozornost velkého a významného média, jakým je britská veřejnoprávná BBC, která do svého playlistu dokonce zařadila i skladbu „You Suffer“ a navíc kapelu pozvala do známého pořadu John Peel Session, aby své řádění předvedla živě do rozhlasového éteru. Musím se přiznat, že tohle je jedna z událostí, kterou bych velice rád zažil a hlavně shlédnul. Přestože ve druhé polovině 80-tých let u nás ještě stále zuřila normalizační epidemie, NAPALM DEATH si dokázali najít cestičku i přes železnou oponu a pirátské nahrávky s tímto nápisem byly jedněmi z nejžádanějších artiklů snad na všech tehdejších burzách.

Dvacet let starý materiál lze bez problémů doporučit i dnes, protože „Scum“ stále nakopává a zabíjí. Stále představuje jednu z nejextrémnějších nahrávek vůbec a i když NAPALM DEATH svůj brutální styl rozvíjeli a zdokonalovali, tahle deska zůstane už navždy milníkem dávajícím vzniknout novému proudu v metalové muzice. A když se podíváme na sestavu, která se na jeho vzniku podílela a jen letmo si pročteme seznam dalších nahrávek, které měli tito pánové na svědomí, tak nezbývá, než uznale pokývnout a za zvuků některé z pecek z této desky roztočit další vrtuly!