OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ISIS, CULT OF LUNA, JESU, SUNN O))), EARTH. Doom metal dostal začiatkom nového tisícročia novú injekciu. Pokrútené logá a temné lesy vymenili preteky v modernom designe (s dvoma čnejúcimi menami – Stephen O´Malley a Aaron Turner), Európu strieda Amerika a nová mutácia doomu, obohatená o prívlastky drone či sludge a obalená extraktom toho najlepšieho z hardcorovej scény, sa valí vpred. A napriek rastúcemu počtu surferov na módnych vlnách príboja väzbiacich gitár sa stále a stále vynárajú kapely, ktoré dokážu štýlu, pohybujúcemu sa v zdanlivo úzkych mantineloch, vtlačiť vlastnú pečať.
Takmer neznámi HYATARI, ktorí sa z ničoho-nič vynorili priamo na labeli Earache, na svojom debute pozvoľna dvíhajú hlavu z mohutného závalu čistého drone doomu. Sotva počuteľný začiatok albumu sa počas prvých dvoch skladieb stáva hustou masou čierneho feedbackového bahna. Pripomenutie EARTH či SUNN O))) s decentne sa o pozornosť hlásiacou elektronikou je však predzvesťou jedného z najzaujímavejších a hlavne najprístupnejších albumov, aké žijúci organizmus tejto scény vyvrhol. Čistý vokál završujúci skladbu „Freeform For The Disenfranchised“ ustupuje bicím a neuchopiteľnosť vyššie spomínaných zoskupení strieda industriálna rytmická pasáž, dodávajúca teraz už „iba“ pod povrchom bublajúcim gitarám tmel. Titulná skladba zakončuje akési predlhé intro, s prvou sekundou „Fourth Realm“ sa HYATARI do nástrojov oprú s plnou parou kovovej mašiny, poháňanej hardcorovou parou. Vokál, prítomný po dlhej pauze, evokuje spolu s jasnejšou piesňovou štruktúrou (relatívne) hitových ISIS či CULT OF LUNA. „The Light Carriers“ je však jednoliatym celkom, rozprestreným na celej ploche nahrávky. Prerušení či náhlych zmien štýlu sa poslucháč nedočká. Ťažké riffy a dunivé údery programovaných bicích kulminujú presne v strede dosky, aby, až do akéhosi ambientného outra v symbolicky pomenovanej „Collapse“, postupne strácali na intenzite. Krehká pasáž v „14,000,000,000 Years Ago“ dokonca znie ako českí vizionári LVMEN v miestach, keď na „Raison d´être“ nachvíľu uvoľnili tlak na gitary.
HYATARI sa neboja mixovať monotónnosť drone doomu, drtivý, ale triviálny proto-metal raných BLACK SABBATH, samply a programované vrstvy s akustickými gitarami, miešať čistý spev, samplované hlasy (mimoriadne pôsobivo vsadené do samého stredu hlukového prúdu) či rev i rozsiahle pasáže bez ľudského hlasu. Keď sa všetky, akokoľvek na prvý pohľad nepôvodné ingrediencie spoja niťami ťažkých, hutných „sekier“ v jeden ozrutný, nezvykle chytľavý kolos, všetky pochybnosti sa rozplynú. S nie nepodobným receptom to v trochu inom štýlovom chlieviku dokázali BETWEEN THE BURIED AND ME...
Títo „nosiči svetla“ sa dokázali vymaniť z temer bezvýchodiskovej situácie a kvalitatívne dominujúcim otcom žánru poslali jasný odkaz: „Sme tu!“
HYATARI sa dokázali vymaniť z temer bezvýchodiskovej situácie a kvalitatívne dominujúcim otcom žánru poslali jasný odkaz: „Sme tu!“
8 / 10
Chris Tackett
- basgitara, spev, gitara, sekvencer
Mac Walker
- gitara, perkusie, klávesy
Brett Fuller
- zvuky, samply
1. Sheet Of Flames
2. Freeform For The Disenfranchised
3. The Light Carriers
4. Fourth Realm
5. 14,000,000,000 Years Ago
6. Harvesting Sod
7. Collapse
Datum vydání: Neděle, 1. května 2005
Vydavatel: Codebreaker / Earache
Stopáž: 53:30
Produkce: Chris Tackett a Mac Walker
Studio: Stonehenge Audio
HYATARI mě hned svou úvodní skladbou přesvědčili o vizionářství tvůrců seriálů „Červený trpaslík“, neboť v tónech „Sheet Of Flames“ odhaluji inspiraci kultovou Listrovo vypalovačkou „Ohmm“, která se jeví jako základní prapodstata dnešního dronu doomu. Je až neuvěřitelné kolik současných „alternativních“ tvůrců jako by čerpalo z tohoto nezapomenutelného (s)hitu.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.