Na první pohled domácí kapela KORÍSZ na albu „Fakta“ nenabízí nic jiného, než deset skladeb, odvedených v rock – metalovém duchu s trochou hard rockové příměsi a jistým nádechem netradičního zpracování. Na ten druhý už ovšem na povrch vyplynou další okamžiky, které se pro následné úvahy nad albem zdají být stejně důležité jako prvotní charakteristika. Pod těmito je třeba rozumět jednak poměrně zdařilou lyrickou stránku, vedenou v historicko – literárně – filozofickém duchu, a jednak z toho vyplývající skutečně citlivou práci při přestavbě jednotlivých textových témat v hudební celky, v kterých se to tím pádem jen hemží výrazně nestandardními a na to konto zajímavými momenty. „Fakta“ proto všechno vykazují znaky zdravě drzého autorského materiálu, na jemuž podobný ve zdejších poměrech nenarazíte zdaleka tak často, jako na různé tradiční rock – metalové alias bigbítové čajíčky, slabé jako kanadský hokejista po šestém dvacetiminutovém prodloužení zápasu play off.

A naznačí to hned úvodní „Dávno“, naoko odlehčený rockový kousek, který ovšem v refrénu graduje v dravý výkřik syrové neučesanosti, vyšperkovaný navíc nenápadným (ale o to výraznějším) melodickým motivkem. Pokud pak zůstanou ještě nějaké pochybnosti (jakože by neměly), odstraní je definitivně „Bílá hora“, doprovozená velmi sugestivní flétnou a jakýmsi „landovským“ podbarvením, zahrnujícím nejen text na téma národní hrdosti, ale i velmi podobné a typické frázování zpěvu. Dále už to pak uhání samo jak na běžícím pásu, velká spousta poměrně zdařilých nápadů ve vcelku slušném provedení (za všechny zmiňme zvučné „Jízda krále Jana“, „N.S.D.A.P.“ nebo tolkienovský „Prsten“ s doslovnými citacemi – ačkoliv to v bookletu není uváděno – českého překladu knih Stanislavy Pošustové) stíhá rovněž poměrně zdařilé texty z autorské dílny Jiřího Palána (názvy dalších skladeb jako „Blittzkrieg“, „Sofiina volba“ či „Braniboři“ z hlediska tématického myslím hovoří za vše) a já se, jak už jsem naznačil, po doznění nahrávky ocitám v celkem nestandardní situaci. Ale ano, proč to nepřiznat. Už dlouho jsem neměl co do činění s takovými řadovými zástupci tuzemské scény, jejichž tvorba by mě tak trochu psychicky nedeptala, a proto jsem ani neměl důvod si něco z tohoto soudku pouštět vícekrát, než je nutno a zdrávo. U KORÍSZ (a celkem rád) učiním výjimku, nebo možná dokonce několik výjimek.