PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Italskou speedmetalovou smečku poznáte na sto honů... Texty, potažmo názvy alb, se jen hemží slovem “Divine” ve všech možných odrůdách, zpěvák má obvykle značně podivný přízvuk a hlavně - hudba je plná vzletného patosu a instrumentálních tyrád. Apeninské uskupení Skylark patří mezi ostřílené kozáky žánru, vždyť už má na kontě čtyři řadové výstřely, což jí ovšem nijak nevyčleňuje z grupy nakažených, potažmo bacilonosičů. Špatně nadabované intro přechází do velmi zajímavě kudrnaté kytarové krasomluvy, přičemž bicí okamžitě startují pověstný kopákový “double” a od těch chvil je nezastaví ani středověká hradba. Není to vůbec marné, zejména díky líbivému melodickému náboji, jakmile však vteřiny a skladby nabývají na četnosti, nemají už Skylark vpodstatě co nabídnout.
Vzhledem k tomu, že tenhle počin je součástí módní ságy Divine (sic!) Gates, nechybí ani velké množství hostů, z nichž stojí za zmínku zejména Rob Tyrant (o třídu lepší Labyrinth). Ne že bych na vokály mohl bohapustě kydat kravská lejna, ale ani kvítky chvály poletovat nebudou. Jsou řemeslně přesné (s výjimkou ukrutného ženského ječáku Monicy Golfettové), avšak často bez šťávy, koulí, zato s povinnou latinskou angličtinou.
Svěží bríza nevane bohužel ani z refrénů... Kdeže je um Rhapsody perfektně naladit sbory a vybičovat je k maximu? Skylark se sice snaží, ale pekelný vřískot a ukrutně křečovité frázování sboristů mnohdy všechno degradují. Kámenem úrazu je to, že právě v refrénech chtějí taliáni koncentrovat speed - appeal svých skladeb a ono to pak vyhlíží krapet trapně a nedotaženě...
Při všem tomhle cancání připouštím, že pár pěkných kousků se tu najde... Zejména sólové samospády sekané po vzoru Labyrinth (a hele - hostuje tam kytarista Olaf Thörsen!), kdy se klávesy vaří, ze strun se dýme a blány bubnů jsou v permanenci, stojí za to. Váhal bych ocejchovat materiál jako vyloženě slabý, ale v porovnání s italskou špicí se jedná pouze o solidně nakopnutý průměr, kterému by rozhodně slušelo lepší nazvučení zpěvu, solidnější masív sborů a trochu netuctovější a o něco méně “divinální” přístup k žánru. Méně cukru, více tabaska, praví mistr šéfkuchař!
Typický zástupce "špagety speed metalu". Spousta pompy, rychlé malsteemovské ručičky, očka šilhavá a výsledek všelijaký... Každopádně ne víc, než lehce nadprůměrný.
6 / 10
Eddy Antonini
- klávesy, harfa
Roberto Potenti
- basa
Fabio Dozzo
- vokály
Federico Ria
- kytara
Fabrizio Romani
- kytara
1. Among The Clouds
2. Who is God?
3. Lady of the Sky
4. Monday 13
5. Insanity is truth
6. The Guardian Angel
7. The Heaven Church
8. Last Christmas in Hell
9. Outro
10. A Star in the Universe
The Princes´s Day (2001)
Gate Of Heaven (Divine Gates, pt.II) (2000)
Gate Of Heaven (Divine Gates, pt.I) (1999)
After The Storm (1998)
Dragon´s Secrets (1997)
The Horïzon & The Storm (1995)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Underground Symphonies
Stopáž: 51:55
Produkce: Eddy Antonini & Frank Andiver Studio: Zenith Recordings
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.