Mnozí si jistě vzpomenete na to, jaký poprask v polovině devadesátých let způsobila přítomnost amerického filmového štábu v Praze a hlavně přítomnost herecké hvězdy Toma Cruise. V té době vznikala pod režisérskou taktovkou Briana De Palmy první filmová verze známého seriálu „Mission: Impossible“. Vcelku staromilsky pojatá a lehce nudná špionážní adventurka zas tolik nezaujala. Pět let poté vzniklo druhé pokračování a tentokráte v režii v Hollywoodu se etablujícího mistra hong-kongského akčního filmu Johna Woo. Ten však, ač se jednalo o podstatně vzrušivější podívanou než v případě prvního filmu, potvrdil, že v Americe není příliš velikým prorokem. O to více překvapilo, že režie třetího dílu byla svěřena filmově nezkušenému J. J. Abramsovi, který má za sebou pouze dva úspěšné televizní seriály - „Alias“ a „Lost“.

Po pěti letech je Ethan tedy zpět. Čerstvě zasnoubený, pracující mimo terén jako výcvikový instruktor budoucích agentů a hlavně s vyhlídkou na šťastný rodinný život. Snaha nějakým způsobem „posunout“ život tajného agenta do sféry běžných lidí je sice chválihodná, ale když po úvodní dramatické odpočítávací sekvenci přichází scéna ze zásnubního večírku, která jakoby vypadla z některé z hloupých romantických komedií, tak to budí spíše dojem něčeho, co se minulo účinkem. Naštěstí se jedná o jedinou achilovou patu snímku a ta navíc ještě nemá příliš šancí narušit jeho tempo a spád, které hned s první berlínskou akcí nabírá na obrátkách. Je nad slunce jasné, že hlavní hrdina se opět vrhá do víru přestřelek, honiček, vnikání do neproniknutelných budov a řešení zdánlivě neřešitelných situací.

Na poli akčních scén je J. J. Abrams jako doma, a i když do tohoto ranku nepřináší nic inovativního, jeho pojetí prostě dokáže připoutat do křesla. Už první přestřelka zakončená vrtulníkovou honičkou mezi stožáry větrných elektráren je špičková a v tomto směru „Mission: Impossible III“ nepolevuje ani v dalších minutách. Abrams se navíc rád vyžívá i v retrospektivách a odkazech na díly předešlé, jako například Ethanovo spouštění lanem anebo triky se záměnou tváře, na kterých byl postaven právě druhý díl této série. Tentokráte nás však tvůrci neohromují tou nejmodernější technologií, bez které by byla každá mise předem ztracena, ale naopak sázejí na konzervativnější pojetí, což obnáší hlavně dokonalé naplánování a špičkovou souhru celého týmu a tím tak tento špektákl více přiblížili jeho seriálovému předchůdci.

Napětí a té správné dobrodružné atmosféry je kromě již uvedených akčních scén docíleno i častým střídáním lokací po celém světě, a tak se kromě Berlína a „domovské“ Ameriky podíváme ještě do Vatikánu anebo čínské Šanghaje. Nerad bych na tomto místě sklouzával do encyklopedického vyjmenovávání všech dramatických sekvencí, ale z mého pohledu za vizuálně nejpovedenější považuji přestřelku na mostě, která je už dostatečně známá i z traileru a právě vatikánskou misi, která je zas dokonalou ukázkou týmové práce agentů.

Kapitolou samou pro sebe je pak postava záporného hrdiny Owena Daviana ve výtečném podání v současnosti velmi ceněného Philipa Seymoura Hoffmana. Jeho ztvárnění bezcitného a chladnokrevného mezinárodního překupníka je velice přesvědčivé a patří přesně do té kategorie, kdy přestáváte věřit, že je to pouze filmová postava. Ačkoliv se mu nedostává příliš prostoru, scény ve kterých se objeví jsou pro tento snímek natolik klíčové a typické, že na nich de facto stojí a padá. Nebýt jeho, tak veškerá špičková akce vyzní úplně do ztracena, protože by divák neměl žádnou motivaci těšit se na její úspěšné zakončení. Ostatní herci odvádějí svůj standard, což například v případě Toma Cruise znamená solidní kvalitu. Jeho mladická tvář spolehlivě funguje i po čtyřicítce a věru si neumím příliš představit dobu, až tenhle chlapík jednou opravdu zestárne.

Co mě však po těch dvou poutavých hodinkách zklamalo byl závěr, který jakoby vypadl z některého z béčkových (nejen) akčních filmů. Nevadila by mi ani tak ignorace přírodních zákonitostí, což je u tohoto druhu filmové produkce naprosto běžné, ale odvaha a rafinovanost, s jakou se Ethanova nastávající vypořádala se dvěma protivníky (ne skutečně nechci prozrazovat děj, ale tomhle mi prostě nedalo), přičemž střelnou zbraň držela v ruce poprvé, je trošku moc a zbytečně degraduje záležitost jinak kvalitně promyšleného a provedeného snímku. I tak však má „Mission: Impossible III“ vše, co má současný akční film spadající do kategorie A mít. Podle mne určitě nejlepší část celé série.