LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A máme tu už ôsmy radový album kapely, ktorá začala svoje úspešné ťaženie spolu s dnes už mŕtvymi, penzionovanými alebo oživenými súputníkmi (ALICE IN CHAINS) v časoch vplyvnej grungeovej éry. Prakticky od začiatku sprevádza PEARL JAM povesť výbornej koncertnej kapely a na všetkých albumoch si s prehľadom udržiavajú vysoko nadpriemernú úroveň, hoci nijako novátorskú a prekvapujúcu. Napriek tomu, že už dávno nedosahuje kapela popularitu z obdobia prvých troch albumov, ich verné publikum starlo a dospievalo spolu s nimi, čo stále potvrdzujú aj údaje o predajnosti každého nového počinu.
Od aktuálneho albumu teda snáď nikto neočakával výraznejší posun, ostatne načo aj, keď kapela svoj štýl našla a definovala už dávno, pritom si však každý album zachovával svoju charakteristickú náladu, vďaka ktorej si našiel svoje významné miesto v diskografii. Na „Pearl Jam“ ponúkajú títo páni chutnú porciu inteligentnej a tradične bezchybne zahranej rockovej hudby. Skôr než na pestrý „Riot Act“ nadväzuje novinka na dodnes mierne nedocenený a menej výrazný „Binaural“, keďže hlavne v prvej polovici kladú PEARL JAM dôraz na priamočiarejšie gitarové postupy, ktoré svojim chytľavým rýchlejším tempom účinkujú okamžite. Trojica úvodných skladieb, nesúcich sa v tomto duchu, rezignovala na výraznejšie chytľavé refrény, avšak pre výrazný politický námet reprezentuje PEARL JAM v médiách singel a klip „World Wide Suicide“. Treba povedať, že politická angažovanosť nie je u PEARL JAM žiadnym výstrelkom posledných rokov, kedy sa politické témy stali významným koeficientom pri odhadoch očakávaného zisku z predaja, ale kapela sa aktívne angažuje v tejto oblasti od samotného počiatku vzniku. Už pred jeho vydaním bol tento album ohlasovaný ako politický, čo je popri spomínanej singlovke výrazne cítiť aj z textu „Army Reserve“, pričom obe sú po hudobnej stránke remeselne bezchybne zvládnuté rockové piesne. Klasická hitová vec príde až v podobe „Marker In The Sand“, striedaná uvoľňujúcou „Parachutes“ kde páni oprášili aj obľúbené akustické nástroje. Akokoľvek je Vedder zručný textár, v „Unemployable“ sa nevyhol sociálnemu pátosu. U tejto skladby prekvapí nálada typická pre americké južanské rockové a big beatové kapely, ktoré napriek úspechu doma za oceánom zostávajú nepochopené. Tento pocit sa v počas albumu dostaví ešte niekoľkokrát. Medzi vydarenejšie veci možno zaradiť povinné balady „Gone“, „Come Back“ a skromnú dohrávku „Wasted Reprise“. Album uzatvára intímna a hĺbavá „Inside Job“, jedna z tých skladieb PEARL JAM, ktoré spočiatku pôsobia nenápadnem ale vnútri skrývajú svojský náboj.
Všetko, čo obsahovali predchádzajúce albumy je aj na novinke: nasadenie, skupinové a individuálne výkony, oduševnený Vedderov prednes. Napriek tomu nie je výsledný dojem tak pôsobivý, ako v prípade niektorých starších albumov. Vydať osem výborných albumov po sebe je nadľudský výkon, ktorý sa nepodaril ani väčším menám a „Pearl Jam“ tak trochu dopláca na predsa len istú opočúvanosť a rotáciu zaužívaných postupov. Možno je to zámerne menej ambiciózne znejúcimi skladbami, z ktorých je naozaj ťažké vybrať jednoznačný hit, v každom prípade ide o solídny album hodný mena tejto kapely a dlhoročný fanúšik si tu svoje nájde. PEARL JAM majú už dávno zarobené, hrajú, pretože ich to stále baví a hrajú s chuťou. Ôsmy album je tu a ostáva striehnuť na možnosť zhliadnuť ich naživo niekde v našich končinách.
Všetko, čo obsahovali predchádzajúce albumy, je aj na novinke: nasadenie, skupinové a individuálne výkony, oduševnený Vedderov prednes. Napriek tomu nie je výsledný dojem tak pôsobivý, ako v prípade niektorých starších albumov. Vydať osem výborných albumov po sebe je nadľudský výkon, ktorý sa nepodaril ani väčším menám a „Pearl Jam“ tak trochu dopláca na predsa len istú opočúvanosť a rotáciu zaužívaných postupov.
7 / 10
Eddie Vedder
- spev, gitara
Jeff Ament
- basgitara
Stone Gossard
- gitara
Mike McReady
- gitara
Matt Cameron
- bicie, perkusie
1. Life Wasted
2. World Wide Suicide
3. Comatose
4. Severed Hand
5. Marker In The Sand
6. Parachutes
7. Unemployable
8. Big Wave
9. Gone
10. Wasted Reprise
11. Army Reserve
12. Come Back
13. Inside Job
Gigaton (2020)
Vault 9: Live In Seattle 12/8/93 (2019)
Let`s Play Two (Live/Original Motion Picture Soundtrack) (2017)
Lightning Bolt (2013)
Backspacer (2009)
Live At The Gorge 05/06 (2007)
Pearl Jam (2006)
Benaroya Hall - October 22nd 2003 (2004)
Live At The Garden (2003)
Lost Dogs (rarity) (2003)
Riot Act (2003)
Binaural (2000)
Live On Two Legs (1998)
Yield (1998)
No Code (1996)
Vitalogy (1994)
Vs. (1993)
Ten (1991)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Sony BMG
Stopáž: 49:42
Produkce: Adam Kasper & Pearl Jam
Studio: Studio X, Seattle, WA
PEARL JAM nahráli silné klasicky rockové album, plné už delší dobu trochu postrádané energie. Skladby jako "Life Wasted", "Gone", "Unemployable" a "Parachutes patří definitivně k tomu nejlepšímu co kdy kapela vyprodukovala.
Můj žebříček studiových alb PEARL JAM je tedy:
1.Ten 1991 (10/10)
2.Vs. 1993 (9/10)
3.Pearl Jam 2006 (8,5/10)
4.Yield 1998 (8/10)
5.Binaural 2000 (7,5/10)
6.Vitalogy 1994 (7,5/10)
7.Riot Act 2002 (7/10)
8.No Code 1996 (6/10)
Typický nový album kapely, ktorá už nič sebe ani svetu nemusí dokazovať. Kolekcia v kontexte tvorby PEARL JAM priemerných, ale stále osobitých skladieb, nesúcich všetko, čo robí rukopis Vedderovcov nezameniteľný, no neprináša (alebo nechce prinášať) nič nové. Jedna z nahrávok, ktoré budete mať radi, ak si ich kúpite -- pretože na "Pearl Jam" nie je nič, čo by nebolo "dobré" -- ale nespravíte životnú chybu, ak sa nakoniec rozhodnete do posledných seattleských mohykánov neinvestovať (pretože onoho "dobrého" je ešte viac na tých zásadných platniach z dielne PEARL JAM, ktoré už všetci dávno máte). Ale ten obal je zase raz nádherný. Takže?
Eponymní návrat ke kořenům aneb skvělé poslední album moji nejoblíbenější čistě rockové kapely. Konec někdy samoúčelných pseudouměleckých experimentů a místo toho upřímné jednoduché písničky se špinavým zvukem a jasným tahem na branku. K tomu „Inside Job“, to je prostě čirá nádhera. Na živo loni v Praze excelentní. Kapela, jakých už dnes moc nenajdete.
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.