OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jste přesvědčeni o jedinečnosti a nenapodobitelnosti Američanů TOOL? Myslíte, že neexistuje skupina, která by dokázala tvořit podobným stylem skladby stejně působivé a naplněné obdobně pokřivenou progresivitou? Omyl. Otevřete oči pánové a dámy, kromě u nás nepochopitelně přehlížených OCEANSIZE totiž kdesi v závětří manchesterských průmyslových muzeí poposedávají i jistí AMPLIFIER, kteří jako by si dali za cíl dokázat, že progresivita v rockové hudbě je pojmem značně diskutabilním, obzvláště budeme-li na tento termín nahlížet jako na synonymum vývoje. Jakýkoli posun někam dále je totiž v takzvaném progresivním rocku spíš ojedinělá záležitost, osobně bych pro většinu této hudby raději použil termín instrumentálně náročnější rock. Co je pak ale ona skutečná hudební progresivita? Že bych se po vzoru kolegy Loužy pokusil vytvořit nějakou dechberoucí teorii? Ale ne, nebojte, celý tento úvod směřuje k jedinému prostinkému konstatování, že pokud budeme na progresivitu nahlížet jako na schopnost skupiny přinášet neotřelé až výjimečné hudební struktury, pak musíme do progresivní hudby zařadit právě Angličany AMPLIFIER.
Reedice bývají svým přínosem občas trochu nejednoznačné, bonusy často jen prázdným lákadlem a remastery..., no nechme toho raději. Reedice alba „Amplifier“, která přišla v podstatě již rok po prvním vydání, zbytečná rozhodně není, SPV tím totiž zajistili dostupnost tohoto zajímavého díla, které původně vyšlo u dnes již mrtvých Music For Nations a navíc mají posluchači možnost seznámit se s tvorbou skupiny trochu více i díky přiloženému „Bonus EP“, které ukazuje povětšinou netradičně rockovou skupinu ještě v trochu dravější a metalově přímočařejší podobě. Elegantně vyvedený digipak už se dá považovat za běžný doplněk podobných edicí.
Tím hlavním však samozřejmě zůstává hudba, od prvních tónů jasně naznačující, že pro její poslech potřebujete schopnost zvládat i značně znervózňující hudební polohy. V úvodních dvou skladbách (obzvláště pak v „Airborne“) se velmi snadno dají zachytit ozvuky TOOL. Tím však není výrazová škála AMPLIFIER uzavřena, skupina se projevuje v různorodých polohách a infiltrace stylových přesahů nabízí myšlenku o jakémsi netradičně pojatém crossoveru, hudbě míchající rockovou, ale i metalovou alternativu s náladovou depresivitou a malátnou psychedelií. V některých okamžicích skladby „Panzer“ (ve které hostují Mike Vennart a Steve Durose z manchesterských kolegů OCEANSIZE) vnímám cosi příbuzné s RED HOT CHILI PEPPERS, ale jako by se objevovaly i ozvuky grungeových nervních harmonií PEARL JAM a je toho ještě mnohem víc. AMPLIFIER zběsile míchají svůj koktej, zvedají ode dna hudební nádoby usazený kal ne příliš využívaných nuancí a ve skladbě „Old Movies“ se dostávají i hodně blízko k výrazu, který může evokovat Anglány PORCUPINE TREE. Zjevuje se i post rocková lehkost připomínající jejich britské kolegy MOGWAI. Je až překvapivé, jaké spektrum vlivů se dá v tvorbě AMPLIFIER najít, přesto se na jejich hudbu nedá nahlížet jako na nějakou nesystematickou hromadu přejatých postupů, album jako celek působí spíš jako poťouchle ale logicky sestavená skládanka, jejíž jednotlivé elementy jsou samy o sobě zajímavé, plnou funkčnost však dostávají až zasazené do komplexního obrazu uceleného díla. Přes zřejmou snahu tvořit netradičně a spojovat zdánlivě nespojitelné však dokáží AMPLIFIER svůj projev i odlehčit, rozehrát hardrockově točící pohodu v „Neon“ nebo jen tak baladicky kráčet ve skladbě „On/Off“ (kostlivec PEARL JAM znovu vykukuje ze skříně). O to silněji pak ve skladbě „The Consultancy“ působí depresivně progresivní návraty k výrazu příbuznému s TOOL, nebo snad spíš A PERFECT CIRCLE.
Poněkud rozporuplným faktem zůstává stopáž alba, neboť AMPLIFIER jsou v této oblasti stejně nestřídmí jako TOOL, sice se nedá říct, že by se na albu nacházelo něco zbytečného, přesto se může v závěru dostavit lehké ochabnutí pozornosti. Album sice nabízí bohatý koktejl, přesto se může po hodinovém poslechu mnohým omrzet. Snad by se tu vyplatilo podržet známého hesla „I méně je někdy více“. Osobitou zajímavost a velmi sugestivní výraz však hudba neztratí až do posledních tónů závěrečné „UFOs“. A pokud by vás snad potemnělý výraz ukolébal do lehké malátnosti, přiložené „Bonus EP“ vás rychle probudí svou mnohem dravější a kytarově ostřejší náplní. Hudba AMPLIFIER možná dokáže posluchače i lehce emocionálně vysílit, ale věřte, že je to slušná lekce testující vaší psychickou odolnost a zkouška hudební otevřenosti.
Hlubinná studie moderní, snad post rockové, ale i netradičně metalové hudby. Jedna z mála skupin, která dokáže roztáčet emotivní progresivitu podobným stylem jako Američané TOOL. Spolu s OCEANSIZE špička manchesterské rockové scény.
9 / 10
Sel Balamir
- kytara, vokál
Neil Mahony
- basová kytara
Matt Brobin
- bicí
hosté:
Matt Steele
- elektrické piáno
Claire Lemmon
- vokál
Mike Vennart
- vokál
Steve Durose
- vokál
1. Motorhead
2. Airborne
3. Panzer
4. Old Movies
5. Post Acid Youth
6. Neon
7. On/Off
8. The Consultancy
9. One Great Summer
10. UFOs
11. Bonus EP: Boomtime
12. Half Life
13. Throwaway
14. Glory Electricity
15. The Consultancy (video)
16. Neon (video)
Fractal (EP) (2011)
The Octopus (2011)
Eternity (2009)
Insider (2006)
The Astronaut Dismantles HAL e.p. (EP) (2005)
Amplifier + Bonus EP (2005)
Amplifier (2004)
Neon (singl) (2004)
The Consultancy (singl) (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: SPV
Stopáž: 63:03 + 18
Produkce: Sel Belamir a Steve Lyon
Studio: The Chapel - Lincolnshire / The Works - Bredbury, Manchester
super
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.