OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mäsiari z Oldenburgu patria ku služobne najstarším nemeckým spolkom holdujúcim kovu smrti. Ich počiatky siahajú až do roku 1989. Kariéra OBSCENITY odvtedy zaznamenala mnohé vzostupy a pády, no našťastie žiadne konce a comebacky. Zaujímavý bol ich vývin v druhej polovici deväťdesiatych rokov. Niesol sa v znamení albumov „The 3rd Chapter“ a „Human Barbecue“, v období ktorých som túto kapelu pomerne intenzívne sledoval vďaka zábavným recenziám a rozhovorom v slovenskom časopise Rock Extremum. Napriek diskutabilnej kvalite mal tento občasník rozhodne veľké čaro, pamätníci mi to isto potvrdia.
Nové tisícročie a dosky „Intense“ a „Cold Blooded Murder“ prinášajú zvýšený záujem o tvorbu OBSCENITY. Účasť na prestížnych podujatiach typu Wacken Open Air, With Full Force, No Mercy Tour či šnúre po boku SIX FEET UNDER hovorí jasnou rečou. Nový album „Where Sinners Bleed“ je teda pomyselným prihodením polienka do rýchle hasnúceho a nenásytného ohňa fanúšikovskej priazne. Nuž, drevo je to veru riadne masívne. Tvrdá thrashová kôra je v jeho prípade obrastená agresívnymi čiernymi deathovými výhonkami. Radosť pozerať na ten jasný a zdravý plameň!
Starého psa novým kúskom nenaučíš. Zvlášť keď ide o nemeckého bastarda. OBSCENITY sú zastúpcovia starej školy death metalu so všetkými pozitívami i negatívami, ktoré z toho vyplývajú. Každá jedna z desiatich nových náloží je dôkazom vysokej hráčskej a skladateľskej vyspelosti a najmä zrelosti skutočných majstrov svojho remesla. Časté zmeny atmosféry, prechody z klasických sypačiek do drtiaceho stredného tempa, melodické i tradičné slayerovsky chaotické sóla – to všetko robí z albumu „Where Sinners Bleed“ skutočnú lahôdku pre ortodoxných old school deatherov. Snahu o posun hudobnej tváre badať v prípade OBSCENITY napríklad v skladbe „Return To Flesh“. V nej sa páni gitaristi Bruns a Finger zaskveli figúrami v štýle US brutal death metalu. Vrcholových zážitkov je však v prípade „Where Sinners Bleed“ hneď viacero – od úvodnej hitovky „Obsessed With Slavery“ cez titulnú smršť až po záverečné monštrum „The Bullet That Kills“, v ktorom sa prekrásnym spôsobom oživuje duch starých SLAYER z obdobia „South Of Heaven“. Pol boda pridávam za dokonalý kingdiamondovsko-morticianovský obal!
Nebaví vás už čakanie na novinku od VADER? Dali by ste si chutné predjedlo pred očakávanou hostinou z dielne kuchárov SLAYER? Ráčte vstúpiť do domu, kde krvácajú hriešnici!
8,5 / 10
Marc-Andre Dieken
- bicie
Hendrik Bruns
- gitara
Oliver Jauch
- spev
Jens Finger
- gitara
Alexander Pahl
- basgitara
1. Obsessed With Slavery
2. Die Again
3. Mutate To Scourge - Infecdead
4. Incomplete
5. Out Of The Tombs
6. Cannibalistic Intent
7. Where Sinners Bleed
8. Return To Flesh
9. Non-Existence
10. Bullet That Kills
Atrophied In Anguish (2012)
Where Sinners Bleeed (2006)
Cold Bloodred Murder (2002)
Intense (2002)
Demo-niac (1999)
Human Barbecue (1998)
Whippe, Raped ... Obscene (video) (1997)
The 3rd Chapter (1996)
Perversion Mankind (1994)
Amputated Souls (1993)
Suffocated Truth (demo) (1992)
Age of Brutality (demo) (1992)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.