À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Následovník debutu se objevuje zhruba po roce a RUNNING WILD na něm znovu nešlápli vedle, když na obal umístili sálající výheň a v ní rozžhavené a jakoby ke značkování připravené logo skupiny. Zejména ona pomyslná příprava na značkování mi přijde více než symbolická, uvědomíme-li si, která že deska následovala po „Branded And Exiled“. To ovšem neznamená, že bych nějak snižoval kvality ´dvojky´, to v žádném případě – ba dokonce naopak, na desce nelze znovu nalézt jediné slabší místo, a to i přesto, že kapela se zde nalézá v jakémsi určitém stádiu vývoje. A vlastně je to možná právě díky tomu, že v čase nahrávání svého druhého alba byla stále kreativnější a kreativnější, což se odrazilo v tom, že na cestě k definování své nejvýraznější tváře vzniklo prostě a jednoduše další mocně zapamatováníhodné album.
Tatam je totiž hrubá syrovost a vznětlivost z prvotiny, projev RUNNING WILD začíná být malounko uhlazenější a do popředí se tu více a tu méně začínají dostávat dva hlavní znaky jejich (či potažmo speedmetalové) tvorby – silná melodika (kupř. úžasná hymna „Mordor“ nebo další klasika „Chains And Leather“) a uhánějící dvojkopákové tempo („Fight The Oppression“). A ačkoliv pozdější kritikou je album považováno za poněkud slabší (jeho přehlížení ze strany skupiny naznačuje i nejmenší počet zastoupených skladeb ze všech dosavadních alb na živém albu "Ready For Boarding" z roku 1988), já v tomto bezchybném přemostění slavné minulosti a ještě slavnější budoucnosti skupiny i s odstupem času stále vidím vynikající dlouhohrající kolekci, z níž některé skladby mohly být klidně umístěny i na již jednou zmíněném následujícím album.
Zajímavostí je určitě skladba „Evil Spirit“, autorsky kompletně patřící basistovi Stephanovi, neboť muzikantům okolo nevyčerpatelné studnice nápadů Rolfa Kasparka se téhle cti, tedy být podepsán pod skladbou, kterou hrají RUNNING WILD, nikdy moc nedostávalo. Samotné album pak bylo celé nahráno v původní sestavě, nicméně nedlouho po jeho vydání, se startujícím koncertním turné, nahradil na postu kytaristy Preachera jistý Majk Moti, bývalý to hamburský policista.
9 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1985
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:51
Produkce: Running Wild a Horst Müller Studio: Casablanca Studio/Berlin
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.