Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Následovník debutu se objevuje zhruba po roce a RUNNING WILD na něm znovu nešlápli vedle, když na obal umístili sálající výheň a v ní rozžhavené a jakoby ke značkování připravené logo skupiny. Zejména ona pomyslná příprava na značkování mi přijde více než symbolická, uvědomíme-li si, která že deska následovala po „Branded And Exiled“. To ovšem neznamená, že bych nějak snižoval kvality ´dvojky´, to v žádném případě – ba dokonce naopak, na desce nelze znovu nalézt jediné slabší místo, a to i přesto, že kapela se zde nalézá v jakémsi určitém stádiu vývoje. A vlastně je to možná právě díky tomu, že v čase nahrávání svého druhého alba byla stále kreativnější a kreativnější, což se odrazilo v tom, že na cestě k definování své nejvýraznější tváře vzniklo prostě a jednoduše další mocně zapamatováníhodné album.
Tatam je totiž hrubá syrovost a vznětlivost z prvotiny, projev RUNNING WILD začíná být malounko uhlazenější a do popředí se tu více a tu méně začínají dostávat dva hlavní znaky jejich (či potažmo speedmetalové) tvorby – silná melodika (kupř. úžasná hymna „Mordor“ nebo další klasika „Chains And Leather“) a uhánějící dvojkopákové tempo („Fight The Oppression“). A ačkoliv pozdější kritikou je album považováno za poněkud slabší (jeho přehlížení ze strany skupiny naznačuje i nejmenší počet zastoupených skladeb ze všech dosavadních alb na živém albu "Ready For Boarding" z roku 1988), já v tomto bezchybném přemostění slavné minulosti a ještě slavnější budoucnosti skupiny i s odstupem času stále vidím vynikající dlouhohrající kolekci, z níž některé skladby mohly být klidně umístěny i na již jednou zmíněném následujícím album.
Zajímavostí je určitě skladba „Evil Spirit“, autorsky kompletně patřící basistovi Stephanovi, neboť muzikantům okolo nevyčerpatelné studnice nápadů Rolfa Kasparka se téhle cti, tedy být podepsán pod skladbou, kterou hrají RUNNING WILD, nikdy moc nedostávalo. Samotné album pak bylo celé nahráno v původní sestavě, nicméně nedlouho po jeho vydání, se startujícím koncertním turné, nahradil na postu kytaristy Preachera jistý Majk Moti, bývalý to hamburský policista.
9 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1985
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:51
Produkce: Running Wild a Horst Müller Studio: Casablanca Studio/Berlin
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
