Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Následovník debutu se objevuje zhruba po roce a RUNNING WILD na něm znovu nešlápli vedle, když na obal umístili sálající výheň a v ní rozžhavené a jakoby ke značkování připravené logo skupiny. Zejména ona pomyslná příprava na značkování mi přijde více než symbolická, uvědomíme-li si, která že deska následovala po „Branded And Exiled“. To ovšem neznamená, že bych nějak snižoval kvality ´dvojky´, to v žádném případě – ba dokonce naopak, na desce nelze znovu nalézt jediné slabší místo, a to i přesto, že kapela se zde nalézá v jakémsi určitém stádiu vývoje. A vlastně je to možná právě díky tomu, že v čase nahrávání svého druhého alba byla stále kreativnější a kreativnější, což se odrazilo v tom, že na cestě k definování své nejvýraznější tváře vzniklo prostě a jednoduše další mocně zapamatováníhodné album.
Tatam je totiž hrubá syrovost a vznětlivost z prvotiny, projev RUNNING WILD začíná být malounko uhlazenější a do popředí se tu více a tu méně začínají dostávat dva hlavní znaky jejich (či potažmo speedmetalové) tvorby – silná melodika (kupř. úžasná hymna „Mordor“ nebo další klasika „Chains And Leather“) a uhánějící dvojkopákové tempo („Fight The Oppression“). A ačkoliv pozdější kritikou je album považováno za poněkud slabší (jeho přehlížení ze strany skupiny naznačuje i nejmenší počet zastoupených skladeb ze všech dosavadních alb na živém albu "Ready For Boarding" z roku 1988), já v tomto bezchybném přemostění slavné minulosti a ještě slavnější budoucnosti skupiny i s odstupem času stále vidím vynikající dlouhohrající kolekci, z níž některé skladby mohly být klidně umístěny i na již jednou zmíněném následujícím album.
Zajímavostí je určitě skladba „Evil Spirit“, autorsky kompletně patřící basistovi Stephanovi, neboť muzikantům okolo nevyčerpatelné studnice nápadů Rolfa Kasparka se téhle cti, tedy být podepsán pod skladbou, kterou hrají RUNNING WILD, nikdy moc nedostávalo. Samotné album pak bylo celé nahráno v původní sestavě, nicméně nedlouho po jeho vydání, se startujícím koncertním turné, nahradil na postu kytaristy Preachera jistý Majk Moti, bývalý to hamburský policista.
9 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1985
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:51
Produkce: Running Wild a Horst Müller Studio: Casablanca Studio/Berlin
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
