OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
RUNNING WILD - Branded And Exiled
Následovník debutu se objevuje zhruba po roce a RUNNING WILD na něm znovu nešlápli vedle, když na obal umístili sálající výheň a v ní rozžhavené a jakoby ke značkování připravené logo skupiny. Zejména ona pomyslná příprava na značkování mi přijde více než symbolická, uvědomíme-li si, která že deska následovala po „Branded And Exiled“. To ovšem neznamená, že bych nějak snižoval kvality ´dvojky´, to v žádném případě – ba dokonce naopak, na desce nelze znovu nalézt jediné slabší místo, a to i přesto, že kapela se zde nalézá v jakémsi určitém stádiu vývoje. A vlastně je to možná právě díky tomu, že v čase nahrávání svého druhého alba byla stále kreativnější a kreativnější, což se odrazilo v tom, že na cestě k definování své nejvýraznější tváře vzniklo prostě a jednoduše další mocně zapamatováníhodné album.
Tatam je totiž hrubá syrovost a vznětlivost z prvotiny, projev RUNNING WILD začíná být malounko uhlazenější a do popředí se tu více a tu méně začínají dostávat dva hlavní znaky jejich (či potažmo speedmetalové) tvorby – silná melodika (kupř. úžasná hymna „Mordor“ nebo další klasika „Chains And Leather“) a uhánějící dvojkopákové tempo („Fight The Oppression“). A ačkoliv pozdější kritikou je album považováno za poněkud slabší (jeho přehlížení ze strany skupiny naznačuje i nejmenší počet zastoupených skladeb ze všech dosavadních alb na živém albu "Ready For Boarding" z roku 1988), já v tomto bezchybném přemostění slavné minulosti a ještě slavnější budoucnosti skupiny i s odstupem času stále vidím vynikající dlouhohrající kolekci, z níž některé skladby mohly být klidně umístěny i na již jednou zmíněném následujícím album.
Zajímavostí je určitě skladba „Evil Spirit“, autorsky kompletně patřící basistovi Stephanovi, neboť muzikantům okolo nevyčerpatelné studnice nápadů Rolfa Kasparka se téhle cti, tedy být podepsán pod skladbou, kterou hrají RUNNING WILD, nikdy moc nedostávalo. Samotné album pak bylo celé nahráno v původní sestavě, nicméně nedlouho po jeho vydání, se startujícím koncertním turné, nahradil na postu kytaristy Preachera jistý Majk Moti, bývalý to hamburský policista.
Diskuse: 6 příspěvků
9 / 10
Diskografie
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1985
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:51
Produkce: Running Wild a Horst Müller Studio: Casablanca Studio/Berlin
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 19
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.